Aviatická pouť 2018
100 LET ČESKOSLOVENSKÉHO LETECTVA
Aviatická pouť 2018
Header slide Header slide Header slide Header slide
Remaining time to the Airshow 2018

SPITFIRE NA AP 2014 V NOVÉM KABÁTĚ

Od roku 1996, kdy Aviatická pouť zahájila novou koncepční cestu s účastí historických letounů ze zahraničí, uběhla celá generační perioda. Právě v onom vzpomínaném roce jsme pořádali v rámci AP vzpomínkovou akci „Spitfire Meet“, jež měla připomenout 60 let od vzletu prototypu snad nejproslavenější britské stíhačky Supermarine Spitfire. Při účasti tří strojů se záměr zdařil a nechyběla ani bohatá účast našich veteránů RAF. Jedním ze strojů, který pilotoval Ray Hanna, byl Spitfire Mk. IX MH434 v kódování 222(Natal) squadrony – ZD-B. Již tehdy jsme věděli, a divákům sdělili, že právě na něm vykonal roku 1943 jeden ofenzivní bojový let čs. pilot, zařazený u jednotky, totiž, Pilot Officer Otto Smik. Tento letoun se objevil následně ještě na AP 1998 a 2002.

 

Proč o tom hovoříme? Je zde, totiž, jakási návazná spojnice s letošním ročníkem a opět s Otto Smikem. Narodil se roku 1922 v Boržomi, bývalém SSSR, slovenským rodičům. Po přestěhování do Bratislavy absolvoval mladý Otto plachtařský kurs. Po okupaci a rozdělení bývalé ČSR opouští v březnu 1940 Slovensko a tzv. jižní útěkovou cestou se dostává do Francie a následně do Velké Británie. Zde a v Kanadě absolvoval pilotní a stíhací výcvik. V lednu 1943 krátce pobývá u 312. a 310. čs. stíhací perutě, avšak není nijak vlídně přijat i z důvodu své (v očích mnohem služebně starších kolegů) rychle nabyté britské důstojnické hodnosti Pilot Officer. Volí proto možnost sloužit jako stíhač mimo národní sektor. Bojuje postupně v sestavě britských squadron č. 131, 122 a 222, kde vykonal desítky ofenzivních operací nad nepř. území, zejména na nových Spitfirech Mk. IX a zaznamenal zde první sérii vzdušných vítězství, za což je mu udělen britský Záslužný letecký kříž DFC.

3Dobový snímek Flight lieutenanta Otto Smika před jeho skutečným Spitfirem HF Mk. IX ML296 (DU-N) ze srpna 1944. (sbírka Z. Hurta) 

Během svého, tentokrát již bezproblémového návratu k 310. peruti, likviduje během podpory vylodění v Normandii, další vzdušné nepřátele. Již ostřílenému čs. stíhacímu esu, F/Lt. Otto Smikovi DFC, se za krátkého pobytu čs. wingu v Lympne podařil husarský kousek, když 8. 7. 1944 poslal při noční hlídce, během pouhých 32 minut k zemi, tři střely V-1. V červenci t.r. je jmenován velitelem B flightu 312. perutě a používá Spitfire HF Mk. IX ML296 (DU-N), který pod kabinou zdobilo Smikovo skóre 8,5 sestřelených nepřátel a tří V-1. S tímto letounem se 3. 9. 1944 nevrátil na základnu, poté co inkasoval zásahy flaku při hloubkovém útoku na Junkersy 88, parkující na holandském letišti Gilze-Rijn. Po nouzovém přistání u Bredy se jej podařilo místním vlastencům ukrýt a 27. října zdárně přešel frontu ke Spojencům.

 2V polovině května se v Biggin Hillu představil Spitfire TE184 v nové čs. barevné podobě, připravený k účasti na AP 2014. (S. Stead)

Dne 13. 11. 1944 zaujal post velitele 127. squadrony 2nd TAF, vybavené Spitfiry LF Mk. XVIe na základně B.60 v holandském Grimbergenu. Při útočné bombardovací misi nad Nizozemím byl 28. listopadu velitelský stroj RR227 (9N-B) S/Ldr. Smika zasažen zuřivou pozemní palbou v prostoru Zwolle a zřítil se do bažin. Stejně dopadlo jeho číslo 2, Belgičan F/O Henri Taymans. Tím se tragicky zakončil bohatě naplněný život odhodlaného bojovníka a nejúspěšnějšího čs. denního stíhače v řadách RAF.

 

A nyní z jiného „soudku“, avšak nikoliv od věci. Letos si připomeneme čs. stíhací eso Otto Smika, prostřednictvím majitele a pilota Spitfiru LF Mk.16e TE184 (pod civilní značkou G-MXVI), Stephena Steada. Pilota, osobně, jsme měli možnost přivítali na AP již několikrát, zejména na ročníku 2011, právě s jeho „spitem“, který tehdy nesl osobní označení velitele wingu W/Cdr. E. J. Charlese s písmeny „EJC“. Historie letounu počala v květnu až červnu 1945, kdy závod koncernu Vickers-Supermarine v Castle Bromwich dokončoval poslední výrobní kontrakt Spitfirů LF Mk. IX/XVI, tedy strojů poháněných motory Rolls-Royce Merlin 66, respektive 266 z americké produkce. Spitfire TE184 sloužil od roku 1947 k erudici stíhačů u jednotky pokračovacího výcviku No.203 Advanced Flying Unit v Driffieldu a poté u 607. squadrony RAux. AF, jinak stíhací jednotky pomocných sil RAF. Poté byl převeden k pozemnímu použití jako exponát před branami leteckých základem po Británii. Využit byl též ve statických záběrech filmového díla „Bitva o Británii“ z roku 1968. Po odkoupení do soukromého sektoru vystřídal několik majitelů, až se nakonec podařilo dokončit jeho rekonstrukci do letové kondice a  23. 11. 1990 opět vzlétl pod patronací Myrick Aviation Services. Vystřídal následně několik majitelů a barevných schémat, až zakotvil u současného vlastníka Stephena Steada.

Pro letošní sezónu Stephen zvolil, nám jistě velmi vyhovující podobu stroje. Od podzimu do jara stroj parkuje na starém válečném letišti Biggin Hill u Londýna. Na sezónu leteckých dnů poté přelétává do německého Bremgartenu. Z této příznivé vzdálenosti je směrován ke kontinentálním zájemcům o vystoupení - do Německa, Švýcarska, Polska, ale zejména na nemálo akcí pořádaných v ČR a příležitostně na Slovensku. Ty termínově zahajuje právě Aviatická pouť. Novou podobu již letoun v Anglii dostal, jak dosvědčují připojené snímky a tak se letos můžeme těšit na atraktivní marking TE184 z doby působení F/Lt. O. Smika u 312.čs. stíhací perutě roku 1944, navíc veřejnosti poprvé představený v Pardubicích.

 

                                                                                                                                    Zdeněk Hurt

 

 

 

≫ Print