Aviatická pouť 2018
Aviatická pouť 2018
Header slide Header slide Header slide Header slide
Remaining time to the Airshow 2018

RETROMĚSTEČKO (nejen) ČSLA

  Samotný provoz letišť je nemožný bez provozního zázemí. Lidský činitel potřebuje pro tuto činnost techniku, která logisticky, technicky i obraně je podpůrnou letovému provozu. Čs.armáda se vyvinula po zániku Rakouska-Uherska, spjatě s průmyslem, v jednu nejstabilnějších a morálně vyspělých v Evropě. Po útlumu, díky světově druhoválečnému konfilktu, došlo k její opětné reorganizaci až při přičlenění do Varšavské smlouvy a technika s vybavením se vystředila převážně z tehdejší sovětské produkce a tradičních čs.podniků, které svou osvědčenou výrobu udržovaly nebo částečně přizpůsobily požadavkům "východního bloku". Ale i v době podmínek "usměrňování a nařizování" vznikaly československé legendy pro nebe i zem jako například Aero L-29 Delfín, Praga V3S...

RETROMĚSTEČKO (nejen) ČSLA

  Aviatická pouť od svého počátku kombinuje letový program s pozemním, který se snaží v hlavním proudu zaměřovat technicky. Každoročně se na akci objevovaly spolky a jedinci, vlastníci především kolových veteránů odkoupených z armádních uvolněných zásob. Postupným koncentrováním a nárůstem vozidel účastníků jsme zrealizovali v roce 2012 Retroměstečko (nejen) ČSLA, které sklidilo obrovský úspěch u našich návštěvníků, kde zejména všichni KLUCI a CHLAPI mohli znovu aktivně zavzpomínat na svoji brannou povinnost v "jehličkách".

ggg_828mg_8502
Příležitostí pro vyřádění i zavzpomínání bude na Aviatické pouti spousta. Pro velké i malé...

ggg_670hh_173
  Na letošní AP 2013 tedy navazujemejiž na novou tradici a Retroměstečko ČSLA s malým vsunutím NEJEN (ČSLA) představí rozsáhleji různorodou techniku kolovou, pásovou, protiletadlovou včetně vojenského zázemí, ručních zbraní, ale i možnost ochutnat pravý vojenský guláš přímo z polních kuchyní.ggg_753 Aktivní záložáci umožní prolezt si třeba tank či bévépéčko nebo nahlédnout pod kapotu legendární PV3S a připomenout si tak její letošní šedesáté narozeniny. "Vétřasek" bude na ploše typově povícero včetně jejich protiletadlových úprav.
  Letos jsme se snažili, aby technika byla zajímavá i pro její vzajemné porovnávání a tak znalci určitě ocení, že například tanková technika bude zastoupena více druhy a typy: T-72, T-54AM2 s T-55A, T-55 mostní verze i legendární T-34. Zajímavé techniky, včetně protiletadlové, bude na ploše téměř pětset čtverečných metrů tolik, že si výstrojní části budete muset půjčit buzolu, aby jste se neztratili.

Na rozložení techniky Retroměstečka (nejen) ČSLA a hasičské techniky se můžete podívat zde = klikni!

Pozn.: Více informací a foto na odkazu: http://aviatickapout.cz/cs/fotogalerie/ap-2012/foto-z-programu_1/retromestecko-nejen-csla/

ČSLA vs. VARŠAVSKÁ SMLOUVA

  Československá lidová armáda (zkratka ČSLA) byl název armády československého státu v letech 1954 až 1990. Dnem vyhlášení zákona č. 74/1990 Sb. 14.března 1990 byl změněn název armády na Československá armáda. ČSLA byla součástí prvního operačního sledu Varšavské smlouvy, což vyplývalo zcela zákonitě z polohy naší republiky, kdy našim bezprostředním západním sousedem byla Spolková republika Německo a na jejím území rozmístěná i další vojska NATO.
  Varšavská smlouva byLa podepsána 14. 5. 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, Německou demokratickou republikou, Polskem, Rumunskem a Sovětským svazem ve Varšavě. Vstoupila v platnost 5. 6. 1955 po předání ratifikačních listin všech zúčastněných států do úschovy polské vládě. Současně bylo na konferenci ve Varšavě přijato usnesení „O vytvoření Spojeného velení ozbrojených sil států zúčastněných na Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci". Na základě těchto dokumentů vznikla organizace Varšavské smlouvy, jako politicko-vojenská organizace evropských socialistických států. Formálně hlavní příčinou jejího vzniku bylo zostření mezinárodní situace v Evropě a uvolnění cesty pro legální remilitarizaci západního Německa po ratifikaci pařížských dohod (1954), na jejichž základě byla NSR začleněna do Severoatlantického paktu. Smlouva byla uzavřena na dobu 20 let s automatickým prodloužením její platnosti o dalších 10 let pro všechny signatářské státy, které ji rok před uplynutím 20roční lhůty nevypoví. Pouze Albánie se od roku 1962 přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy a 13. 9. 1968 ji vypověděla. V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu Sovětského svazu a zániku NDR byla na konferenci hlav 6 zbývajících států v Moskvě 31. 3. 1991 k 1. 6. 1991 rozpuštěna.
  Území ČSSR bylo rozděleno do dvou teritoriálních vojenských okruhů, Západního a Východního. Západní vojenský okruh (s velitelstvím v Táboře) dislokovaný na území České socialistické republiky, z části i na Slovensku, byl předurčen válečně k vytvoření Československého frontu a měl ve své podřízenosti kolem 85% pozemního vojska. Východní vojenský okruh (velitelství v Trenčíně) byl dislokován převážně na území Slovenské socialistické republiky, měl ve své podřízenosti zbývajících 15 % počtu pozemního vojska, a na jeho teritoriu byly umístěny zejména vojenské školy, sklady, opravárenská a další týlová zařízení.
ap2012_2005


  Na AP 2013 budou i sběratelé pyšnící se fragmenty leteckých částí a součástí. Určtě zajímavý pohled zblíska, jak to vlastně vypadalo uvnitř. Tato kabina je se sbírek Východočeského leteckého archivu. Letos bude možná i jedno překvapení, pracujeme na něm.

  Mírově byla ČSLA tvořena velitelstvími obou zmíněných vojenských okruhů s jejich svazky, útvary a zařízeními, 1. armádou (velitelství Příbram) a 4. armádou (velitelství Písek) - obě podřízené velitelství ZVO, 10. leteckou armádou (velitelství Hradec Králové), velitelstvím Protivzdušné obrany státu (Stará Boleslav), štábem Civilní obrany státu (Praha), speciálními svazky a útvary, vojenskými školami, výzkumnými ústavy a dalšími zařízeními. Hlavní bojovou sílu ČSLA tvořilo 16 vševojskových divizí, dvě letecké divize, dvě divize protivzdušné obrany státu, dělostřelecká divize, raketové a protiletadlové svazky a útvary. ČSLA provozovala 16 stálých letišť.
Nejpočetnějším druhem ozbrojených sil bylo pozemní vojsko. Základem jeho bojové síly byly operační a taktické rakety, schopné ničit jakékoli cíle na vzdálenost mnoha set kilometrů. Součástí pozemního vojska byly motostřelecké a tankové svazky, útvary protivzdušné obrany. dělostřelectvo různého určení a specialní vojska, jako je ženijní, spojovací, chemické, železniční a výsadkové vojsko. Součástí ČSLA byly také útvary a zařízení druhů služeb, které vytvářely nezbytné technické, materiální a další podmínky a předpoklady k zabezpečení soustavné bojové připravenosti a pohotovosti bojových svazků a útvarů.
  Hlavní údernou silou pozemního vojska byly tanky, vybaveny přístroji pro vedení a řízení palby, včetné palby v noci. Důležitou úlohu v sestavě pozemního vojska plnilo dělostřelectvo, vybaveno různými typy děl a minometů, bezzakluzovými protitankovými kanóny a různými typy reaktivních zbrani, včetně řízených protitankových střel.
Speciální druhy vojsk představovali specializované a technické útvary, jednotky a součásti, schopné zabezpečit bojové nasazení motostřeleckých a tankových svazků i útvarů. Ženijní vojsko je vybaveno dokonalými silničními a zemními stroji, odminovacími tanky k zabezpečeni průchodu v nepřátelských zátarasech a složitou technikou k zajištění přepravy vojsk přes vodní toky a Jiné terénní překážky.
  Železniční vojsko ČSLA zajišťovalo výstavbu a obnovu železničních tratí včetně mostů a sdělovacích a zabezpečovacích zařízení. Spolu se ženýjním vojskem se podlílelo na likvidaci následků živelních a jiných pohrom.
  Výsadkové vojsko bylo vybaveno přepravními prostředky, protitankovými a protiletadlovými prostředky, účinnými zbraněmi pro boj v noci a prostředky spojeni a veleni.
  Vojenské letectvo ČSLA bylo vybaveno nadzvukovými reaktivními letouny, raketovými zbranémi a elektronickým zařízením. Ve výzbroji leteckých svazků a útvarů byly vedle nadzvukových bojových letounů také bitevní vrtulníky.
  Vojska protivzdušné obrany státu (PVOS) tvořily protiletadlové raketové útvary, útvary stíhacího letectva, radiotechnické a speciální útvary.

60 SVÍČEK NEZMARNÉ "VÉTŘASCE"

  Rok 1953 byl pro automobilku Praga zvláště významný. Kromě toho, že byla přejmenována na Automobilové závody Klementa Gottwalda, začala vyrábět i nákladní vůz Praga V3S. Vojenský třítunový speciál, jak zní název, z něhož byla vytvořena známá zkratka, byl prakticky nesmrtelný terénní vůz, v němž se v době základní vojenské služby svezly miliony mladých mužů. Až v posledních letech je z výzbroje České armády vyřazován a jeho místo zaujímá Tatra 810.
  První sériová "vejtřaska" vyjela z bran továrny před 60 lety, přesně 2. dubna roku 1953. I na dnešní poměry byl automobil zkonstruován za rekordně krátkou dobu. Národní podnik Praga totiž dostal úkol vyvinout střední nákladní vůz do těžkého terénu teprve v srpnu 1951. A již o rok později začalo testování prototypů.

v1v2

  Konstrukce byla jednoduchá i důmyslná zároveň. Motor pro nový automobil dodala kopřivnická Tatra. Zjednodušeně lze říci, že vznětový šestiválec je polovinou vidlicového dvanáctiválce z Tatry 111. Protože šlo v první řadě o vůz pro vojenské účely, který měl být schopný jízdy i v extrémně těžkém terénu, použili konstruktéři koncepci ověřenou během druhé světové války, například u amerických Stutebakerů či sovětských Zilů. Žebřinový rám snese velké namáhání. Díky dvěma zadním nápravám, na kterých jsou vždy čtyři pneumatiky, se automobil nebořil ani při jízdě ve velmi měkké půdě. Zadní nápravy jsou také umístěny vysoko nad osou otáčení kol. Díky tomu má automobil velkou světlost podvozku i při relativně malém průměru kol. Proto Praga V3S tak snadno jezdila v terénu, ale současně na silnici byla kvůli maximální rychlosti jen 60 kilometrů za hodinu brzdou provozu. Další parametry jsou však úctyhodné. Auto je například schopno vyšplhat na 40 centimetrů vysokou kolmou překážku, dokáže projet až metr hlubokou vodu. Doporučená nosnost v terénu činila tři tuny nebo také 22 vojáků. Ti obvykle seděli bokem ke směru jízdy na korbě pod plachtou na sklopných a velmi nepohodlných dřevěných lavicích. Jen o něco větší pohodlí měl ve "vejtřasce" řidič a jeho spolujezdec. Hluk z motoru byl už po ujetí pár desítek kilometrů k nevydržení, každá větší nerovnost vyhazovala ze sedačky. Řidič se musel vyrovnat také s absencí posilovače řízení. Převodovka nebyla synchronizována, při řazení nahoru (čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden zpáteční) bylo tedy nutno vždy dvakrát sešlapávat spojku. Pokud se podřazovalo, bylo třeba kromě dvojího sešlápnutí spojky použít ještě meziplyn. K dispozici byla i přídavná převodovka (silniční a terénní převod). Spotřeba běžné Pragy V3S se pohybovala kolem 30 litrů nafty na sto kilometrů jízdy.

6024068

  Existovala i "silniční" verze - označována S5T - tedy "silniční pětituna", která byla schopna vyvinout větší maximální rychlost a měla také, jak vyplývá ze samotného označení, i větší nosnost pět tun. Na rám tohoto vozu se montovala řada nástaveb. Například existovaly jeřáby, cisternové, hasičské, sklápěcí valníky i další verze. Armáda používala i pancéřovanou verzi vozu, která tvořila základ samohybného 30mm protiletadlového dvojkanonu. Speciál je také znám pod krycím názvem Ještěrka.

Na fotografií viz výše v textu jsou "Vétřasky" (několik z mnoha) z retroměstečka AP 2012: cisterna PHM včetně přívěsu, letištní světlomet, foto níže - protiletadlová Jěštěrka

Stroj se vyráběl skoro 40 let. Poslední exempláře vyjely z brány Bratislavských automobilových závodů (BAZ), což je dnešní závod Volkswagen Bratislava, v roce 1990. Celkem jich bylo vyrobeno zhruba 130 tisíc kusů. Samotná Praga vozy vyráběla jen do roku 1964, pak byl zdejší automobilový program ukončen a dělaly se zde výlučně převodovky. V té době už měly přední světla zabudované do nárazníku a sedadlo řidiče bylo odpružené!

NA CO SE MŮŽEME LETOS MIMO JINÉ TĚŠIT:

dsc_0027

    V dílnách firmy STV Group se připravuje T-55 verze A. Porovnat časové rozdíly budou moci návštěvníci s verzí T-54AM2 "Kladivem", který přiveze firma Jaroarmy. Samozřejmě to nebude jediná pásová technika.

PLACHTA_SPONZORI_V3S

Zdroj textů: M. Toman; portály valka.cz; csla.cz, auto.aktualne.centrum.cz; otevřená encyklopedie wikipedie

≫ Print