Aviatická pouť 2017
Aviatická pouť 2017
Header slide Header slide Header slide Header slide
Remaining time to the Airshow 2017

Karel Kuttelwascher

Vzpomínka na české stíhací eso es, Karla Kuttelwaschera, na AP 2011

        Aviatická pouť 2011 neproběhla výhradně pod ústředním mottem, jímž bylo 100 let od památného přeletu ing. Jana Kašpara. V době Kašparových úspěchů a v letech následujících totiž přicházela na svět nová generace, z níž vzešli jeho následovníci. Byli již vychováváni pro leteckou službu v meziválečné Republice československé a po obsazení vlasti, v březnu 1939, mnozí z nich neváhali a odešli za hranice. Mínili naplnit slova přísahy, což jim bylo znemožněno, díky Mnichovu a následné okupaci okleštěné republiky. 

    Jedním z nich byl, tehdy 22letý stíhač Karel Kuttelwascher, který se narodil 23. září 1916 v malé obci Svatý Kříž u tehdejšího Německého, dnes Havlíčkova Brodu v rodině drážního inspektora. Absolvoval obchodní školu v Kladně, avšak jeho snahou zůstávalo, dostat se k vojenskému letectvu. Uspěl roku 1935 a byl přijat do Školy leteckého dorostu v Prostějově, kde se mj. cvičil na školních letounech Letov Š 118 a Praga E 241. Po vyřazení byl roku 1937 přidělen k Leteckému pluku 1 „TGM“, kde absolvoval stíhací kurs a je přidělen na stíhačky Avia B 534 k 32. letce do Hradce Králové. Se svou jednotkou se účastnil obou mobilizací čs. armády v květnu a září 1938, připraven a odhodlán…

            S okupací své vlasti se smířit nehodlal. Se svým bratrem a několika kamarády přešel 13. 6. 1939 u Moravské Ostravy hranice do Polska, kde zakotvil v soustřeďovacím táboře Malé Bronowice u Krakova. Cesta vojenského exulanta pro něho koncem července t.r. pokračovala z přístavu Gdyně na palubě švédského parníku Castelholm do Francie. V Paříži podepisuje pětiletý závazek služby v cizinecké legii a o měsíc později připlouvá z Marseille do alžírského Oranu, odkud se s první skupinou čs. letců přesouvá do střediska CL v Sidi-bel-Abbés.

       Karel Kuttelwascher (horní řada druhý zprava) coby francouzský legionář na společné
       fotografii s ostatními čsl.letci v Sidi-bel-Abbés.

  

       Epizoda legionáře pro K. Kuttelwaschera skončila záhy poté, co Francie a V. Británie vyhlásily 3. 9. 1939 nacistickému Německu válku. Ve shodě s dohodou mezi čs. exilovými a francouzskými představiteli, jsou čs. letci odesíláni k výcvikovým střediskům francouzského letectva (Armée de l´ Air). Tak se stalo i v případě Kuttelwascherově. Odplouvá zpět do Francie, kde je 28. 10. 1939 zařazen do Centre d´ Instruction de Chasse v Chartres. V tomto stíhacím středisku prošel přeškolením a bojovým kursem na cvičných parasolech MS.230 a stíhacích strojích MS.406. Na ně je přidělen 17. 5. 1940, tedy již po vpádu německých vojsk do Francie, ke Groupe de Chasse III/3 na letiště Tillé sev. od Paříže. U GC III/3 nalétal na frontě 10.00 operačních hodin, nicméně i tak se mu podařilo sestřelit dva nepř. stroje a jeden pravděpod. zničit. (Poté, již v Británii sám uváděl, že dosáhl ve Francii 3,5 sestřelu).

Karel Kuttelwascher v uniformě francouzského letectva v březnu 1940, kdy procházel v Chartres výcvikem na Moranech 406.

 

             S nezadržitelným postupem nepřítele, nezbylo jednotce, než se přesouvat se na jih. V Toulouse byla počátkem června přezbrojena na nové stíhačky Dewoitine 520, avšak mnoho dní již nezbývalo. Po přesunu do Perpignanu je 19. června uskutečněn přelet Středozemního moře do severní Afriky. Se skupinou čs. letců, kteří se shromáždili v Alžírsku a po přesunu do přístavu Casablanka, odplouvá via Gibraltar do Velké Británie, kde vstoupil na břeh 4. srpna.

            Británie prožívá své nejtěžší období, kdy odolává německé námořní blokádě a sílícímu tlaku Luftwaffe, jejíž tři letecké flotily mají masovými útoky připravit Hitlerovi půdu k námořní invazi na ostrovy. Nyní leží vše na bedrech stíhačů RAF, jichž začíná být citelný nedostatek v důsledku ztrát v předchozích vzdušných bojích. Přísun zkušených letců z porobených zemí Evropy znamená výraznou posilu pro RAF. Nově příchozí je třeba rychle zacvičit na britských strojích - na plnohodnotný bojový výcvik není mnoho času. Karel Kuttelwascher je proto již 14. srpna 1940 přijat do řad dobrovolnické zálohy RAF a v hodnosti Sergeant odeslán o měsíc později do stíhacích kursu k 5. Operational Traning Unit v Aston Down na stíhačky Hawker Hurricane. Vzhledem k přeplněnému stavu první čs. stíhací squadrony č. 310 a její zálohy, využilo velení Fighter Command (dále FC) početního nadbytku Čechoslováků a dalo je k dispozici personálně oslabených britským jednotkám. V souvislosti s tím je Sgt. Kuttelwascher s několika kolegy po kursu odvelen do Witteringu k 1. britské squadroně, operující s Hurricany Mk.I.

                                       Sergeant K. Kuttelwascher jako pilot 1. squadrony
                                       na základně RAF Kenley počátkem roku 1941.

           První operační let zde vykonal 7. října a zařadil se tak mezi přímé účastníky bitvy o Británii. Jednotka, k níž nastoupil měla až do poloviny roku 1942 ve svém stavu vždy vysoké procento čs. pilotů. Již koncem října 1940 u ní bylo např. přiděleno 15 mužů. „Kut“, jak mu jeho jméno familiárně zkrátili jeho britští kolegové, se u „jedničky“ až do 9. 7. 1942, zúčastnil prakticky všech úloh, které s sebou přinášely operační požadavky. Počátkem ledna 1941 stál u zcela prvních ofenzivních letů FC nad Francii, v květnu t.r., již s novým typem Hurricane Mk.IIA, startoval na noční hlídky závěrečné fáze nočního „Blitzu“ a v červnu se plně zapojil v rámci wingu z Kenley na doprovodech bombardérů a stíhacích „svípech“ s již 12kulometovými Hurricany Mk.IIB. Během ofenzivní činnosti si připsal 3 zničené a 1 pravděpod. zničený Bf 109. V květnu 1941 přešel k A flightu, jemuž velel F/Lt. A. Velebnovský, který se snažil ustavit u 1. Sqdn. čs. letku. Poté co v červenci Velebnovský padl vede flight nový velitel, Brit F/Lt. James MacLachlan, s nímž jednotka vstoupí  v prosinci 1941(již jako s velitelem squadrony) do nové etapy nasazení. V jejím arzenálu jsou nyní zastoupeny dosavadní Hurricany Mk.IIB a nová výzbroj Hurricany Mk.IIC, opatřené čtyřmi 20mm kanóny. Stroje natřené celé na černo jsou používány k nočním ofenzivním hlídkám a útokům na hladinová plavidla v Kanále.

            Noční útočná taktika, známá jako „night intruding“, přinesla „Kutovi“ první úspěch 29. prosince, kdy viditelně poškodil lodní tanker. To měl již čerstvě přidělen vlastní stroj, kanónový Hurricane BE581 (JX-E), s nímž spojí své úspěchy v příštích měsících. Skokové povýšení do hodnosti Flight Lieutenant (na Pilot officera byl povýšen teprve v říjnu 1941) na sebe nedalo dlouho čekat a tím se zároveň „Kut“ dostává na post velitele A flightu. Snaží se opět oživit Velebnovského ideu o české letce a daří se mu (zřejmě i za McLachlanovy podpory) zařídit přísun dalších čs. pilotů, jednak bývalých příslušníků squadrony, jednak stíhačů, kteří právě ukončili operační výcvik. Vzhledem k tomu, že v lednu 1942 je noční stíhací letka s čs. statusem ustavena již u 68. Sqdn., tento záměr ani na druhý pokus nevyšel.

           Přestože „intruding“, jakožto noční bitevní činnost, kterou se zabývaly 1., 3., 43., 87. či 247. Sqdn., s Hurricany Mk.IIC, patřil k trvalé náplni práce, na jaře 1942 se jejich noční „lovecký repertoár“ rozšířil o další prvek. Byla jím metoda likvidace nepř. bombardérů v okolí vlastních základen v sev. Francii za skrytu tmy. První úspěch u „jedničky“ v tomto směru zaznamenal v noci 1/2. 4. 1942 právě F/Lt. Kuttelwascher, když v prostoru letiště Melun, poblíž Paříže, sestřelil jeden Junkers 88 a další palbou poškodil. Nejúspěšnější byl při nočních výpravách u St. André, kde se vyznamenal zejména 4/5. května likvidací tří Heinkelů 111. Vítěznou sérii ukončil v noci z 1. na 2. červenec u Dinardu, dvěma zničenými a jedním poškozeným Dornierem 217. Celkem u 1. squadrony sestřelil 18, pravděpod. zničil 1 a poškodil dalších 5 nepřátel. K tomuto úctyhodnému výčtu si, bez již zmíněného, připsal 19. 8. 1941 podíl na potopení rychlého člunu v Ostende, za květen a červen 1942 poškození tří rychlých člunů, meteorologického plavidla a zničení tří lokomotiv. Když 8. 7. 1942 opouštěl svoji jednotku v Tangmere, byl již znám celé britské veřejnosti i v Zámoří. „Kutovu“ výjimečnost dosvědčoval opakovaně udělený britský Záslužný letecký kříž (DFC & Bar) a ve finále vyznamenáním pěti čs. válečnými kříži 1939. Francouzský Croix de Guerre, obohacený dvěmi citacemi, obdržel za bojovou činnost na frontě.
     
      Obr v textu.- úryvek z dobového tisku, kde je "Kut" označován jako Top Scorer Královského 
      letectva.

          Po odchodu od 1. Sqdn. se „Kut“ přesouvá z Tangmere do nedalekého Fordu k 23. Sqdn., která se zabývá též „intrudingem“, avšak s vícemotorovými stroji. Původní letouny Douglas Havoc jsou právě nahrazovány hbitými nočními DH Mosquity Mk.II, na nichž má nyní operovat i český pilot. Se svým navigátorem P/O Palmerem zde vykoná do září 1942 pouze několik nočních výpadů, většinou nad Nizozemí, avšak bez patrného výsledku.

        Čeká jej zasloužený odpočinek. Od října je přidělen k Inspektorátu čs. letectva do Londýna, který jej v červnu následujícího roku vysílá do USA. Zde působí propagačně ve prospěch čs. válečného úsilí, prochází stáží u leteckých výrobců a v neposlední řadě vyučuje noční útočnou taktiku na Army Air Forces School of Applied Tactics v Orlandu na Floridě. Podnětné byly i jeho návštěvy na základnách kanadského letectva, kde probíhal výcvik pilotů RAF, včetně jeho krajanů.

„Kut“ roku 1943 v letním typu uniformy RAF, jako vyučující noční útočné taktiky
amerických pilotů v Orlandu, při výkladu

       Ze Zámoří se vrátil na Vánoce 1943 a do konce války opět létal. Tentokrát je přidělen k technické jednotce No.32 Maintenance Unit na stanici RAF St. Athan. Testoval zde ve vzduchu nové a opravené vícemotorové stroje jako Avro Lancaster, York, Lincoln, Vickers Wellington, Warwick či HP Halifax.

         Skončila válka. Karel Kuttelwascher, opouštějící RAF jako Squadron Leader a v aktuální čs. hodnosti kapitán let. v zál., se 18. srpna 1945 vrací do vlasti na palubě Liberatoru PP-C od 311. perutě. Manželka Ruby s třemi dětmi, synem Huwem a dvojčaty Verou a Mary, však zůstávají v Británii. U čs. letectva sice zakotvil jako učitel létání u Letecké vojenské akademie v Hradci Králové, kde cvičil v létání navigační profesory LVA na typech Bü 131/C-4 a Arado 96/C-2. Jeho snahou je však sloučit rodinu a vrátit se zpět do Británie. A nešlo pouze o to. Situace v republice se mu nezamlouvala z hlediska komunistických ambic i po stránce sociální. Demobilizuje a 26. 5. 1946 odlétá Dakotou RAF z Prahy do nového domova. Kuttelwascherova naturalizace proběhla ještě téhož roku a nejen to. Získává zaměstnání jako pilot civilní dopravy u společnosti BEA. Zprvu se podílel na zkouškách odstraňování námrazy u strojů Vickers Viking. Postupně dosáhl na pozici kapitána a létal na linkách BEA i s „linery“ Airspeed Ambassador a Vickers Viscount.

          Životní pouť Karla Kuttelwaschera skončila náhle, během dovolené v Cornwallu, 17. srpna 1959 v důsledku srdečního selhání. Pohřben byl v místě bydliště na hřbitově v Uxbridge…

           Památku tohoto vynikajícího muže jsme si na AP 2011 připomněli letovou ukázkou Hurricanu Mk.IIC, ze stavu historické letky RAF Battle of Britain Memorial Flight z Conningsby, a letounu Morane 406. Oba stroje byly také statickou kulisou během oficiální vzpomínkové ceremonie k 95. výročí narození Karla Kuttelwaschera, za účasti významných hostů, ústavních činitelů a čestné stráže RAF, složené z členů občanského sdružení 276th Sqdn. (reenacted)

Napsal: Zdeněk Hurt, foto: archiv autora


             Pamětní deska na rodném domě Karla Kuttelwaschera ve Svatém Kříži

 

 

Dcery Karla Kuttelwaschera Vera Darlingtonová a Mari Roweová  během odhalení pamětní desky svému otci k 50. výročí jeho úmrtí  ve Svatém Kříži dne 17.8.2009.

 

 


Památce Karla Kuttelwaschera je věnováno Historické letecké centrum, které v Jihlavě provozuje sdružení Czech Spitfire Club. Sručný životopis, přehled vítězství, část zápisníku letů, komiks Czech Night Hawk, fotky výstroje z pozůstalosti a informaci o pamětní desce, kterou klub instaloval v roce 2009 na rodný dům K. Kuttelwaschera, lze nalézt zde: http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=kuttelwascher. Připravuje se mapa s označenými základnami a také s místy jeho sestřelů. Rovněž přibudou i další fotky, aktuality o zmíněném pomníku a další údaje.

≫ Print