Aviatická pouť 2018
100 LET ČESKOSLOVENSKÉHO LETECTVA
Aviatická pouť 2018
Header slide Header slide Header slide Header slide
Remaining time to the Airshow 2018

SPITFIRE NOW CONFIRMED TOO !

          Od historické letky RAF z Coningsby dorazila velmi dobrá zpráva. Jelikož jsou zde letouny provozovány podle technické dostupnosti (viz. případ Hurricanu PZ865 na našem webu), byl BBMF schopen sdělit aktuální informaci o Spitfiru, který přilétne do Pardubic, až nyní.
           K našemu potěšení půjde o Spitfire Mk. VB AB910, který v současné době barevně představuje stroj velitele 303. polské squadrony (Tadeuzse Kosciuzska), Squadron leadera Jana Zumbacha - EN951 (RF-D), který  používal od září do listopadu 1942. Tři Zumbachovy Spitfiry byly známé svou „výzdobou“, řádkou namalovaných sestřelů, znakem jednotky a zobrazením kačera Donalda po levé straně kabiny.
            Podíváme-li se hlouběji do historie, pak lze opět nalézt české spojitosti, jak s jedním Zumbachovým strojem, tak i s jeho čs. spolubojovníky. Zumbach vstoupil do Koleje důstojníků polského letectva v Deblině roku 1936, avšak po vyřazení se obranných bojů, po napadení země v září 1939, neúčastnil pro zranění. Ve Francii sloužil zejména na Moranech 406 u GC I/55, kde byli přiděleni rovněž čs. piloti. Poté co se přepravil k anglickým břehům, stal se zakládajícím příslušníkem slavné 303. squadrony v Northoltu, odkud spolu s jediným Čechem u jednotky, Sgt. Josefem Františkem, vzlétal během bitvy o Británii proti nepříteli a nevedl si věru zle. Mezi 7. – 27. 9. 1940 smetl z nebe na Hurricanu celkem osm nepřátel (většinou Bf 109) a jednoho pravděpodobně zničil též. U „303“ se ve službě setkal v následujících měsících s dalšími dvěma čs. piloty na Spitfirech „dvojkách“, při společných operacích nad Francií, Sergeanty Josefen Balejkou a Matějem Pavlovičem.
             Po operačním odpočinku je v březnu 1942 ustaven velitelem A flightu 303. Sqdn. a o dva měsíce později velí celé jednotce. Tehdy začíná i jeho symbióza s malůvkou „kačera“ na Spitfiru VB BM144 (RF-D); „D-for duck“. Avšak přichází srpen 1942 a přípravy na operaci „Jubilee“, což bylo pokusné vylodění ve francouzském přístavu Dieppe a jeho okolí. Pro ten účel se 303. Sqdn. stěhuje 15. 8. 1942 z Kirton-in-Lindsey do Redhillu, kde sdílí prostor mj. i s čs. squadronami č. 310 a 312, které budou na akci též participovat.
    rf-dV těchto dnech dostává Zumbach nový stroj, který bude okódován rovněž RF-D. Jeho sériobé číslo je EP594. K polské squadroně se dostal poté, co pobyl tři dny u 312. čs. stíhací squadrony v Harrowbeeru, avšak ta jej vrátila jako nevyhovující, neboť u něj nebyla zapracována modifikace motoru. Nicméně Zumbach s ním při operaci „Jubilee“, která se odehrála 19. srpna, sestřelil jeden Fw 190, druhý zničil pravděpodobně a podílel se navíc 1/3 na zničení He 111. Z přebohatého leteckého života Jana Zumbacha lze ještě připomenout jeho studium na polské Válečné akademii ve V. Británii, které zahájil v dubnu 1943. Jedním z jeho profesorů byl Čech, S/Ldr. Stanislav Dvorský a spolužáky rovněž několik čs. operačně odlétaných pilotů. Toť poslední ze zaznamenaných spojnic Zumbach, Spitfire a  Češi.

spit_ab910_2

Spitfire AB910 v barvách 92. squadrony RAF, v němž létal u BBMF v počátku sedmdesátých let  minulého století.   

        Historie Spitfiru Mk. VB serialu AB910, poháněného motorem R-R Merlin 45, začala na výrobní lince stínového závodu fy. Vickers-Supermarine v Castle Bromwich během léta 1941. Záhy se ocitá v operační službě u 222(Natal) squadrony v North Wealdu s kódy ZD-C, u níž s ním P/O Ramsey uskuteční 27. 8. 1941 první ofenzivní let nad okupované území Francie, což byl doprovod bombardérů Blenheim nad Arras. V prosinci t.r. se objevuje ve službě u 130. Sqdn. ve Warmwellu, kde vykoná 11 letů, většinou hlídek nad konvoji. Další jeho cesta vede do lůna americké, tzv. Eagle squadrony do Kirton-in-Lindsey, odkud AB910 podnikal zejména stíhací svípy, doprovody britských a eskorty prvních denních výpadů B-17 od 8. americké let. armády nad okupovanou Evropu. Opět jsme u data 19. 8. 1942 a operace „Jubilee“. Tento letoun zde při ochraně vylodění a návratu námořního výsadku, uspěl v boji s nepřítelem. F/O E. Doorly s ním při dopolední hlídce poškodil Dornier 217 a po obědě, další pilot 133. Sqdn., Sgt. R. L. Alexander, zlikvidoval stroj téhož typu.
              Bojové nasazení tohoto Spitfiru ale zdaleka nekončilo. Jeho následná bojová cesta se spojila se squadronami kanadského letectva. V Digby byl letoun přidělen k 416(RCAF) Sqdn. a  zejména Sgt. J. L. A. Chalot a P/O  J. C. McLeod s ním uskutečnili řadu doprovodů britských bombardérů B- 25 Mitchell a amerických B-26 Marauder nad Holandsko, Belgii a cíle ve Francii. V únoru 1944 je AB910 přesunut k další squadroně „javorového listu“ č. 402 do Wellingore a později zpět do Digby. Zde obdrží kódování AE-H. Z polního letiště Horne se s ním k datu dne–D (6. 6. 1944), kdy proběhlo vylodění Spojenců v Normandii, podílí na východním křídle v prostoru Riva-Bella, na dvou vzdušných hlídkách F/O G. B. Lawson a P/O H. B. Nicolson. Hlídkování nad plážemi vykonával stroj do konce měsíce. Jelikož verze Mk. VB zůstala sice u jisté výseče vzdušné podpory invaze stále aktivní, čas Spitfirů s Merliny 45/46 v tomto období, pro první linii v zásadě skončil. Proto se i dotčený stroj stěhuje do zázemí, kde bude dobře využit pro službu v druhém sledu.
         V červenci 1944 je převeden do bojového stíhacího výcviku k 53. OTU v Hibaldstow, kde je okódován MV-T. Dne 14. února se stává „910“ aktérem události, jež zprvu vypadala ošklivě. Jeden z instruktorů této cvičné jednotky, F/Lt. Neil Cox, prováděl před letem obvyklou motorovou zkoušku, přičemž  mu „blast“, tedy zátěž na ocasních plochách, poskytovala desátnice ženského dobrovolnického sboru (WAAF), LAC Margaret Hortonová. Nedbaje na tuto skutečnost, Neil odstartoval a když při obtížném manévrování seznal ve zpětném zrcátku, co je toho příčinou, tedy spatřil, kterak se křehká zaklíněná dívka tiskne k ocasu Spitfiru. Učinil opatrnou přistávací zatáčku a letoun posadil šťastně na zem. Toť jeden z příběhů životopisu stroje, jež do konce války strávil pár měsíců, mj. jako matnicový cíl pro kalibrování radarů u 527. squadrony v kódování WN-S. Na rozdíl od drtivé většiny stíhaček zastaralé verze se udržel při životě.

ab910_3      Jako válečný přebytek je roku 1947 odkoupen Group captainem Alanem Wheelerem, zaregistrován jako G-AISU pro účely leteckých závodů a takto se účastní soutěží až do roku1953, kdy na královském poháru (Kings´s Cup Race) utrpí škody při nepovedeném přistání. Na to je převzat zpět ke svému výrobci Vickers-Armstrong a u firmy, je opět jako provozuschopný, využíván famózním zalétávačem Spitfirů Jeffrey Quillem. Další osud letounu je spojen s BBMF a rámcově je zaznamenán na stránkách www.aviatickapout.cz. Od dodání k BBMF je Spitfire AB910 opatřen čtyřlistou vrtulí Rotol. Je to dáno instalací pohonné jednotky (nikoliv původní), pro níž se právě tento typ vrtule hodí. Toť informace pro případné nespokojence, jimž tato konfigurace nevyhovuje. Foto v textu: Stroj v barvách 222. squadrony roku 1996. (P. R. Arnold)

Foto v nadpisu článku: Dobová letová fotografie původního Spitfiru Mk. VB EN961 (RF-D) z podzimu 1942, podle jehož zbarvení se nechal BBMF inspirovat k aplikaci markingu osobního stroje velitele 303(polské) squadrony, S/Ldr. J. Zumbacha.

Autor: Zdeněk Hurt
Foto: Archiv autora a BBMF

≫ Print