Aviatická pouť 2017
Aviatická pouť 2017
Header slide Header slide Header slide Header slide
Remaining time to the Airshow 2017

HAWK to arrive this time

         Curtiss Hawk 75, stroj čs. stíhacích es z bitvy o Francii, kterého pořadatelé "dluží" návštěvníkům loňské Aviatické pouti, letos přiletí. Po vleklých administrativních komplikacích, souvisejících s vydáním potvrzení o letové způsobilosti v domovské Anglii, byl letoun dne 29.4.2011 úspěšně zalétán a jeho účast na Aviatické pouti 2011 potvrzena. Krátké video ze záletu je možno shlédnout zde

         Slavná jména čs. stíhačů z dob 2. světové války, jakými byli Alois Vašátko, František Peřina a další, jsou spojována většinou s jejich úspěchy v bitvě o Francii, která se naplno rozhořela po měsících tzv. podivné války (drôle de guerre) 10. května 1940, vpádem nacistických vojsk do země galského kohouta. Oni, i další jejich krajané, měli to štěstí, že byli zařazeni u elitních stíhacích jednotek francouzského vojenského letectva, které operovaly na tamní poměry, nejlepšími dosažitelnými letouny americké produkce, Curtiss Hawk 75C-1. Zejména během oněch hektických měsíců května a června 1940 prokázali čs. piloti na Curtissech, jednak odhodlání, jednak první šanci jak uchvatitelům své země odplatit a jednak prokázat své pověstné letecké umění. 
          Francouzské vojenské špičky, vědomy si zastaralého parku vlastních stíhacích sil, si vzhledem k zbrojnímu rozmachu v sousedním Německu, od půle třicátých let dobře uvědomovaly, že vývoj a zavádění vlastních letounů, silně pokulhává za celosvětovým trendem. Práce na vlastních moderně pojatých konstrukcích, jako Morane-Saulnier 406, Dewoitine 520 či Bloch 151/152, jimiž bylo potřeba přezbrojit stíhací letectvo velmi rychle, se loudaly v důsledku stálého experimentování a svou negativní roli sehrálo rovněž nepromyšlené znárodnění francouzského leteckého průmyslu. Tyto důvody přivedly Francouze poohlédnout se v zahraničí a dá se říci, že měli šťastnou ruku vysláním výběrové mise do USA. Ta uspěla objednávkou u firmy Curtiss-Wright Corp. v Buffalu. Zde se vyráběla celokovová stíhačka, označená u amerického armádního letectva jako Curtiss P-36A, zalétaná roku 1935 a o tři roky později již zaváděná u útvarů. Stroj, poháněný radiálním14válcem Pratt & Whitney R-1830, dosahoval max. rychlosti bezmála 500 km/h a vynikal obratností. Typ, jako takový, měl několik viditelných markantů, které charakterizovaly i jeho vývojové následovníky v podobě známých P-40 „Tomahawk/Warhawk/Kityhawk“. Stal se jím předně systém zatahování hlavních podvozkových nohou směrem vzad s otočkou o 90° a boční prosklené průzory za kabinou pro zlepšení viditelnosti pilota v zadní polosféře.

          Pro francouzské potřeby byl exportní Model 75 upraven např. opačným pohybem plynové páky (přidáváním plynu vzad) i co do druhu výzbroje. Na jaře 1939 začaly dorážet námořní cestou na místo určení, stroje z prvního 100kusového kontraktu, což byly Curtissy Hawk 75A-1, vyzbrojené čtyřmi kulomety ráže 7,5 mm s pohonnou jednotkou P&W R-1030-SC-G o 671 kW. Následující realizace francouzské objednávky v počtu 100 ks, představovalaHawky 75A-2 s motoryR-1830-SC3-G o 783 kW a palebnou silou šesti kulometů. Třetí kontrakt (Hawk 75A-3) znamenal 135 letounů obdobné konfigurace a v závěru se jednalo o Hawky 75A-2 s Wrighty R-1820-G205A Cyclone o výkonu 895 kW. Těch  bylo dodáno do kapitulace Francie z 285kusové objednávky pouze 81, zbytek převzalo RAF pod označením Mohawk Mk. IV. U Armée de l´Air se stroje používaly pod označením Hawk 75C-1, jehož typový přídomek znamenal, že C=Chasse, tedy stíhací a 1=jednomístný, což je stejné, jako u dalšího popisovaného typu MS 406C-1.
h-75_1
Curtiss Hawk 75C-1 od 3. eskadrily Group de Chasse II/5 (No.145) při hlídce u frontové linie. Znak letky „Laffayete“ je na trupu dobře patrný.

            Počátkem prosince 1939 došlo k vyřazení první skupiny čs. pilotů u střediska stíhacího výcviku CIC v Chartres, z nichž část odešla k polním stíhacím útvarům (Groupe de Chasse) již vybavených Curtissy. Čs. létající personál, do zahájení německého útoku, postupně doplnil stav všech curtissových jednotek fr. letectva. Jednalo se o GC I/4 ve Wez-Thuizy, GC II/4 v Xaffévillers, GC I/5 v Suippes a GC II/5 v Toul-Croix-de-Metz. Po vpádu Wehrmachtu byly, podle mobilizačního plánu, útvary rozptýleny na polní operační plochy a během bojů se postupně přesouvaly. Během svého nasazení se Čechoslováci účastnili na všech druzích operací, ať již šlo o rutinní hlídkování, zabraňovací lety, doprovody strojů frontového průzkumu atd. Po bezpočtu přesunů, vzhledem k neúnosnému pohybu fronty, byly i jednotky Curtissů nakonec nuceny ustoupit z jižní Francie do Alžírska, kde se velitelé i ostatní piloti s čs. letci rozloučili a oni nastoupili lodní cestu, via přístavy Casablanka a Gibraltar, směr Velká Británie. O bojích našich pilotů na Curtissech H-75 se lze dočíst v mnoha publikacích francouzských i našich. Nelze však opomenout velký význam úspěchů jichž dosáhli předtím, než byli nuceni z poražené Francie ustoupit na britské ostrovy. Ony bojové výsledky uspíšily mj. proces urychlení jejich vstupu do řad RAF a zapojení se do boje dalšího, mnohem osudovějšího, totiž v bitvě o Británii. Poslední setkání našich pilotů s Hawky 75 se uskutečnilo v letech 1943/44 na výcvikových základnách letectva svobodné Francie v Maroku, Kasba-Tadla a Meknés, kde prošla výcvikem na bojové piloty skupina letců, kteří sem odešli po rozvázání závazku s RAF.

            Podívejme se statisticky, jak si čs. piloti vedli na Curtissech u jednotlivých útvarů Armée de l´Air za francouzské kampaně. Nutno připomenout, že řada z nich obdržela Řád čestné legie a francouzský válečný kříž s citacemi. Je třeba podotknout, že klasifikace vzdušných vítězství se u Francouzů počítala na zlomky, podle toho, zda se jednalo o vzdušné vítězství v podílu a také přiznání samostatného sestřelu. U jednotlivých pilotů je proto v rámci zjednodušení uveden počet případů zničení nepřítele, ať byl v podílu či samostatně. Beztak jde o velmi úspěšné výsledky, vzhledem k tak krátkému časovému úseku.

GC I/4
Lt. František Burda – 2

GC II/4
Lt. Alois Hlobil – 1
Serg-chef Karel Pošta – 2
Caporal Jan Truhlář – 2

GC I/5
Cap. Timoteus Hamšík – 1
Caporal-chef Zdeněk Kothera – 1
Lt. František Peřina – 13
Capt. Alois Vašátko – 14
Caporal-chef Vladimír Vašek – 1
Lt. Adolf Vrána – 4
Lt. Tomáš Vybíral – 7

GC II/5
Cap. Josef Duda – 1
Serg-chef Otto Hanzlíček – 2
Serg-chef Josef Janeba – 2
Serg-chef František Chábera – 5
Lt. Josef Jaške – 1
Lt. Jan Klán – 7
Serg-chef Ladislav Světlík – 5

            Nelze v tomto směru opomenout ani čs. letce, kteří na francouzské půdě zahynuli, ať již ve výcviku, nebo v převážně bojovém nasazení na typu Curtiss Hawk 75, majíc na mysli splnění litery své vojenské přísahy – neustoupit nepříteli. Na tyto mladé muže bychom neměli zapomenout, neboť stanuli teprve na prahu válečného konfliktu, jehož konec byl v oné době ještě v nedohlednu.

Čet. František Bartoň (CIC Chartres).  Zahynul 6. 10. 1939 na Curtissu při cvičném letu a stal se prvním zahynulým čs. letcem ve Francii.

Čet. Vladimír Vašek (GC I/5). Během výškového úkolového letu ztratil 2. 1. 1940 vědomí v důsledku zamrzlého přívodu kyslíku a zřítil se s Curtissem No.13 severozápadně od Mallancourtu.

Kpt. Timoteus Hamšík (GC I/5). Byl sestřelen 14. 3. 1940 v průběhu leteckého boje v prostoru Sedan se strojem No.92. Po výskoku ze zasaženého letounu se mu neotevřel padák a dopadl u Mairy v Ardenách.

Obr. dole: Jedno z čs. es na Curtissech, sergent-chef František Chábera s mechanikem Vilémem Noskem u velitelského stroje perutě „Siouxů“ za bojů o Francii roku 1940.

h-75_2     Posledním zahynulým na Hawku se stal rotný Emil Morávek, příslušník GC I/5, který 17. 6. 1940 přistál po souboji s nepřítelem pro nedostatek paliva se strojem No.57 (11) na poli u Chassigny, kde letoun zaparkoval u lesa, neboť ze vzduchu spatřil již postupující německou kolonu. Pěšky se vydal do obce Heuilley-le-Grand, kde nalézá opuštěná stavení, pár starousedlíků a pastora, který jej nasměruje k místnímu mlékaři, kde jsou nakonec naplněny dva kanistry benzínu a za doprovodu místních přelity do nádrže Curtisse. Morávek se srdečně loučí a úspěšně startuje. Chtěl ještě obyvatelům poděkovat průletem, avšak zrazuje jej vysazení motoru ve stoupavém režimu, což mu již nedovolilo adekvátní záchranný manévr. Letoun se i s pilotem zřítil a zachvátily jej plameny. Takto zahynul poslední čs. pilot bitvy o Francii a přítomnost Curtissu H-75 v Pardubicích je poctou i tomuto nedalekému rodákovi ze Slepotic. Tato tragická válečná událost spojí, zdá se, partnerstvím i obce Slepotice a Heuilley-le-Grand. Uvedená obec si slavnostně připomene památku Emila Morávka a jeho oběť společnému boji, právě ve dnech konání AP 2011.

            Stroj ze sbírky The Fighter Collection, která sídlí na historicky významné základně RAF z bitvy o Británii – Duxfordu, kde zahájily svoji činnost mj. 310. a 312. čs. stíhací squadrona, je vskutku originálem. Do Francie byl dodán v dubnu 1939 a přidělen do stavu Groupe de Chasse II/5, s níž se účastnil obranných bojů po vpádu nacistů. Po přeletu do severní Afriky pokračoval u jednotky, včleněné do sil loutkové vichystické Francie, kdy v letech 1940 – 42 příležitostně bojově oponoval v Tunisku a Maroku strojům RAF a po zahájení operace „Torch“ i Wildcatům americké US NAVY. To vše do uzavření příměří. Hawky ve sceleném francouzském letectvu pokračovaly na spojenecké platformě dále na poli výcviku. Tento stroj No.82 k němu byl využit ještě v létech 1946 – 49 u školy v Cazaux. Od sešrotování jej zachránil Michel Pont, od něhož byl získán TFC. Poté se přesunul na zrestaurování do letuschopného stavu do dílen na letišti Chino v Kalifornii. Po úspěsném zalétání mohla stroj veřejnost poprvé spatřit na akci Flying Legends v Duxfordu roku 2005. Historický znak 3. eskadrily GC II/5 „Lafayette“ s hlavou náčelníka indiánského kmene Siouxů se TFC, která jej má též ve svém logu, skvěle hodil. Avšak vyhovuje i historicky a nám připomíná rovněž památku osmi čs. pilotů, kteří velmi úspěšně v sestavě jednotky na těchto strojích bojovali. A, pochopitelně, nejen jich.

hawk75
Curtiss Hawk 75, vzácný host letošní Aviatické pouti

Autor: Zdeněk Hurt
Foto: Archiv autora a The Fighter Collection

≫ Print