Aviatická pouť 2018
Aviatická pouť 2018
Header slide Header slide Header slide Header slide
Zbývá do začátku Aviatické pouťi 2018

100 LET OD NAROZENÍ LETCE, PLK. RUDOLFA BOROVCE

           

Ani letošní jubilejní 25. Aviatická pouť neopomene jednoho z mnoha čs. letců, kteří za svobodu své okupované vlasti neváhali položit život. Tentokrát si připomeneme muže, který byl nejen pardubickým rodákem, ale také pilotem, jenž stanul za 2. světové války na prahu nasazení na nebi Francie, plně se zapojil do operací na Hurricanech a Spitfirech v řadách RAF a poté, jako aktivní účastník SNP u 1. čs. samostatného stíhacího pluku. V důsledku vývoje neblahých událostí ustoupil do slovenských hor, kde při střetu s nepřítelem položil svůj život jako partyzán. Naplnil tím přísahu své vlasti vrchovatě!

 

Rudolf Borovec se narodil ve městě českých leteckých průkopníků Ing. J. Kašpara a E. Čiháka 5. února 1915. Jakožto gymnazista a absolvent vyšší průmyslové školy strojnické, zakusil rovněž své letecké začátky, jakožto člen zdejšího čile se rozvíjejícího Východočeského Aeroklubu. Díky tomu byl povolán na vojenskou prezenční službu k čs. letectvu. Prošel zde školou důstojníků letectva v záloze s přidělením u Leteckého pluku 5 v Brně.

Jelikož se nehodlal smířit s okleštěním republiky po Mnichovu a obsazením své vlasti nacisty, vyhledal po okupaci napojení na ilegální síť, jež organizovala odchody čs. vojáků z Protektorátu. Tímto prostřednictvím se mu podařilo 4. 8. 1939 přejít do Polska. Po včlenění do čs. vojenské skupiny odplul 18. srpna z přístavu Gdyně do Francie. Počátkem září je zařazen do letecké skupiny v táboře čs. vojska v Agde, odkud je 6. října vyslán na základnu francouzského letectva - Base Aérienne v Tours do kursu pro palubní střelce. V lednu 1940 se ocitl v pilotním a následně stíhacím výcviku na BA La Rochelle, který zahájil na dvoumístných Moranech a Hanriotech. Po přesunu do Étampes pokračoval od března až po lety na bojové technice, tedy stíhačkách Morane-Saulnier 406, nicméně německý „blitzkrieg“ mu nedopřál létání u frontové jednotky…

S pádem země galského kohouta se ppor. let. v záloze Borovec přesunul do přístavu Bayonne a 21. června odplul do Velké Británie. Zde byl přijat 12. července do řad dobrovolnické zálohy RAF v hodnosti Pilot Officer. Z leteckého depa v Cosfordu odešel 23. 8. 1940 do vstupního školení k jednotce operačního výcviku na základnu RAF Benson. Po odlétání osnovy na lehkých bombardérech Fairey Battle, pokračoval od 28. října ve stíhacím kursu na strojích Hawker Hurricane u 6. OTU v Sutton Bridge u pobřeží Lincolnshiru.

Vzhledem k aktuální naplněnosti stavů pilotů u dvou čs. stíhacích perutí, doplňovali naši stíhači kádr squadron britských. Proto rovněž P/O Borovec nastoupil 19. 2. 1941 na základnu RAF Northolt na severu Londýna s určením k 601. squadroně, nesoucí přídomek County of London. „Šestsetprvní“ byla tehdy, po těžkých ztrátách v bitvě o Británii, doplněna o nové piloty, včetně čtyřech Čechoslováků. Z Northoltu konala převážně hlídkovou činnost ve svěřených sektorech a nad lodními konvoji. Již počátkem března mění své dosavadní Hurricany Mk. I za novou techniku – Hurricany Mk. IIb s 12 kulomety v křídle. Změna nastala 2. 5. 1941 přesunem k východnímu pobřeží, na základnu RAF Manston v Kentu. Jednotka odtud zahájila ofenzivní bojovou činnost, při doprovodech bombardérů nad severní Francii. V Manstonu byl P/O Borovec přidělen k B flightu F/Lt. Whitney-Straighta, spolu s českými piloty P/O K. Drbohlavem a F/Sgt. F. Marešem. Jeho dny se zde však krátily, neboť úvodní bojový vstup přerušilo přeložení do druhé linie.

V období operačního odpočinku, které trvalo od června 1941 do ledna 1942, vyvážel zprvu učitele a žáky navigace u No.2 Air Observer´s School z letiště Millom v Cumberlandu na dvoumotorových Avro Ansonech, poté půbobil v obdobném zařazení v Llandwrogu na území severního Walesu u školy palubních střelců No.9 Air Gunner´s School, kde pilotoval bombardéry A. W. Whitley Mk. II. V listopadu 1941 se jeho zařazení změnilo na instruktora stíhacích žáků na Hurricanech u 55. OTU, sídlící v severoanglickém Usworthu.

Od 6. 1. 1942 se F/O Borovcovi otevřela po půl roce šance k pokračování v operačním přidělení. Dostává se na Spitfiry Mk. Vb k 19. squadroně na základnu Ludham v Norfolku, kde se setkává s dalšími piloty-krajany. Nyní jednotka doprovází nad nizozemské a belgické pobřeží mj. bombardéry Bristol Beaufort. Borovec zde sice za čtyři měsíce nic moc nenalétal, zato jej očekával nával práce v lůně čs. stíhacího wingu, v jehož čele stanul bývalý velitel 312. perutě W/Cdr. Alois Vašátko.

S rozdílem pouhých dnů od založení útvaru s čs. statusem se Rudolf dostavil 9. května na sektorovou základnu RAF Exeter v Devonu k 310. peruti, jako její nový příslušník. Svůj křest si zažil již následující den při doprovodu bombardérů Douglas Boston nad cíl v severní Francii. Nechyběl ani 19. srpna, při prvním z celkově tří startů 310. a 312. perutě během operace Jubilee – podpory vylodění kanadských a britských Commandos v prostoru francouzského přístavu Dieppe. K dennímu „chlebu“ patřily však i hlídky nad lodními konvoji proplouvajícími Kanálem z předsunutého letiště Bolt Head, protilodní průzkumy či hlídkování proti náletům pumami vyzbrojených Fw 190. Do června 1943 absolvoval Rudolf Borovec u „třistadesítky“ řádku ofenzivních letů nad Francii, ať už se jednalo o útočné akce spolu s bitevníky Westland Whirlwind, nebo doprovody bombardérů RAF a USAAF. V lednu 1943 se též zúčastnil dvou dobrovolných útočných výpadů dvojic letounů nad severní Francii zvaných Rhubarb. Tehdy již nosil britské hodnostní nášivky Flight Lieutenant a v čs. hodnosti povýšil na poručíka let. v záloze.

Po operačním odpočinku, jež v rámci čs. wingu trávila 310. peruť ve skotském Castletownu a detašovaném letišti Sumburgh na Shetlandech, se útvar v září t.r. přesunul zpět do ofenzivní bojové zóny 10. stíhací skupiny RAF na základnu RAF Ibsley v hr. Hampshire. Čs. wing, pod velením W/Cdr. Františka Doležala, odtud začal operovat opět směrem do severní Francie za doprovodů bombardérů Mitchell RAF a B-26 Marauder USAAF. Této nenápadné a divertifikované ofenzivní činnosti, směřující k přípravě invaze v Normandii, se Borovec podílel pouze při několika příležitostech. Na přelomu let 1943/44 totiž trávil svůj bojový odpočinek v operačním středisku, právě na základně Ibsley. Již tehdy měl podánu žádost, jež reagovala na výzvu čs. exilové vlády ohledně služby u národního leteckého tělesa na sovětské frontě. Do Ruska se v Británii hlásilo překvapivě velké procento čs. stíhačů. Poručík Borovec se stal jedním z hrstky vybraných, jenž obdržel vyrozumění londýnského MNO, aby se připravil k cestě do SSSR.

Po oficiálním rozloučení v Londýně vyplula 21. 2. 1944 skupina pilotů, pod vedením škpt. Františka Fajtla, ze skotského Glasgow do Port Saidu. Z Egypta pak cesta pokračovala kombinovanou vlakovou a autobusovou dopravou přes Sýrii a Irák do íránského Teheránu. Počátkem dubna odtud byla skupina dopravena letecky do Moskvy. Následoval výcvik 22 pilotů 128. čs. stíhací perutě na základně Ivanovo a v Kubince u Moskvy se stíhačkami Lavočkin La-5UTI s dvojím řízením a nově dodanými La-5FN smíšené konstrukce, dosahujících max. rychlost 648 km/h.

V červnu 1944 je útvar přejmenován na 1. čs. samostatný stíhací pluk, avšak stále zůstává v Kubince. Piloti žádají ruské velení o odeslání na frontu, to se však začalo řešit až po 7. září s přesunem na letiště Stubno, kde byl útvar vřazen do operační podřízenosti 2. let. armády gen. Krasovského. Na Slovensku propuklo 29. srpna povstání proti fašistickému režimu, což nezůstalo bez odezvy. Generál Krasovský odesílá na povstalecké území velení čs. pluku, aby prozkoumalo možnosti přesunu do nepřátelského zázemí. Potřebná vzdušná podpora o síle 21 stíhaček s čs. piloty pak odstartovala ze Stubna 17. září na plochu Zolná u Zvolena. Za mezipřistání v Krosně se por. Borovcovi u jeho stroje zavřel samovolně podvozek. Tím se připravil o památný akt na Zolné, kde byla toho dne po příletu pluku vztyčena čs. vlajka. Na památku tohoto okamžiku bylo po válce datum zavedeno jako Den čs. letectva.

Nicméně Borovec na Slovensko záhy dorazil s personálem pluku a  zapojil se do intenzívní činnosti. Opět mu však štěstí nepřálo. Když útočil 20. září na minometnou baterii nepřítele, inkasovala jeho „lavočka“ č.23 dva zásahy z kulometu do olejového chladiče, po čemž s vypětím sil nouzově přistál na letišti Tri Duby. Dočasně bez vlastního stroje mezitím působil u radiostanice se sovětským návodčím por. Jemeljanovem.

Do bojů se beztak vrátil. Ač se Fajtlův pluk potýkal s opotřebením techniky i ztrátami, jeho piloti vykonali ze Zolné, a když plocha rozmokla, tak z letiště Tri Duby, stovky startů, zejména na podporu pozemních jednotek, včetně pumových útoků. Právě povýšený na nadporučíka, ještě 20. a 21. října, Borovec palbou i pumami likvidoval noclehárny a sklady jednotek SS.

Slovensko se mu stalo fatálním osudem. V důsledku silného německého tlaku bylo povstání postupně rdoušeno a operační prostor pro stíhací pluk tím doznal neudržitelných rozměrů. Jednotka se proto 25. 10. 1944 vydala k ústupu. Zpět do sovětských pozic odlétá toho dne 12 zbylých La-5FN. Při startu však havaruje npor. Chábera, který nakonec přeci jen odlétne se strojem, jež mu přenechává Borovec. Poměry těsného obklíčení vyžadovaly u příslušníků pluku, kterým se nedostalo vzdušné evakuace, věru nelehkého rozhodování. Připojili se proto k ustupujícím povstalcům a směřovali do hor, směrem na Donovaly. Podmínky vytlačovaných uprchlíků se ve vysokých polohách a za nadcházející zimy nejevily nijak nadějně. Pilot Rudolf Borovec za nastalé situace aktivně přijal novou výzvu odporu proti nepříteli. V Nízkých Tatrách se připojil k 2. čs. paradesantní brigádě a vydal se na cestu partyzánského způsobu boje. Nic netušíc se jeho skupina dostala 9. listopadu 1944 v prostoru Liptovské Ľubči do německých tenat. Za sněhové metelice narazil u Soliska Borovcův oddíl na skříňový radiovůz, k němuž se velitel vypravil, aby zjistil možnosti získání součástek pro partyzánskou vysílačku. Zasáhla jej však překvapivá palba nepřítele, která ukončila jeho život…

Jakmile se matka, paní Aloisie Borovcová po válce dozvěděla o tragickém osudu syna, spojila se s jeho bojovými druhy, aby dosáhla převozu Rudolfových ostatků domů. Již roku 1943 musela unést ztrátu manžela, umučeného v koncentračním táboře Osvětim. Sama přitom trpěla v koncentráku Svatobořice. Musela být uskutečněna exhumace a další úřední kroky, v čemž nepolevovala a nakonec svého dosáhla. Za vojenských poct proběhlo rozloučení s válečným hrdinou 1. 12. 1945 v jeho rodném městě na Smetanově náměstí. Smuteční řeč pronesl Rudolfův velitel mjr. František Fajtl. Poté byla rakev uložena na pardubickém hřbitově

Rudolf Borovec, nositel Čs. válečného kříže 1939, Čs. medaile Za chrabrost, Čs. vojenské pamětní medaile se štítky F, VB, byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána a posmrtně mu byl též udělen Řád SNP I. třídy. Rozkazem ministra obrany ČSFR se mu 1. 6. 1991 dostalo mimořádného povýšení na plukovníka in memoriam.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       Zdeněk Hurt

 zloučení se škpt. Borovcem 1. 12. 1945 na Smetanově náměstí v Pardubicích po převezení jeho ostatků ze Slovenska. (rodina Borovcova)

≫ Vytisknout