Aviatická pouť 2017
Aviatická pouť 2017
Header slide Header slide Header slide Header slide
Zbývá do začátku Aviatické pouťi 2017

HAWKER HUNTER LÉTALI ČEŠI

       Od poloviny padesátých let zastával Hawker Hunter novou kvalitativní roli proudové stíhačky protivzdušné obrany Velké Británie druhé generace, jako nástupce Glosterů Meteor F Mk.8. U RAF sloužil nejen na domácích základnách, ale i v Německu, na Kypru v Hong-Kongu i Keňi. Byl dodán letectvům řady států, účastnil se rovněž konfliktů poválečného světa. Tím byla např. ochrana vzdušné fáze výsadkové operace Musketeer v Suezu a zdaleka nejen to. Bojoval v barvách arabských zemí proti Izraeli (neúspěšně), v adenském protektorátu proti rudým a kmenovým povstalcům, také v holandské východní Indii (Indonésii), u Indů za konfliktu s Pákistánem nad Kašmírem, také však operoval v Zambii s rhodéskými znaky, ale i ve vleklé válce Irák-Irán. Zprvu mu byla přisouzena pouze role stíhací, avšak výkonnostně se osvědčil i jako bitevník. Poslední stroje opustily leteckou službu až v devadesátých letech.

h2

Foto: Český rodák a válečný veterán František Masařík v Kemble testoval po revizi i první sériově vyrobený Hawker Hunter F Mk.1 WT555. (Hawker Aircraft Ltd.)

     Hawker Hunter vzešel zárodkem roku 1948 z dílny šéfkonstruktéra firmy, Sydneye Camma, jehož dvouplošné Harty, Audaxy, slavné válečné typy – Hurricane, Typhoon a Tempest – určovaly až po kolmo startující Harrier tep leteckých designérů po desetiletí. Letoun se rozvíjel postupnou cestou na podkladě prototypového stroje Hawker P.1067, představeného veřejnosti ve Farnborough v červenci 1951. První sériový letoun Hunter F Mk.1 (WT555) s motorem Armstrong Siddeley Sapphire vzlétl v květnu 1953. Již v říjnu t.r. následovala verze F Mk.2, poháněná proudovou jednotkou Rolls-Royce Avon.
      Zatímco tyto dva typy představovaly záchytné stíhačky se základním doletem, potom Hunter F Mk.4 z října 1954, měl větší kapacitu nádrží a pod křídlem se objevily závěsy pro různé druhy výzbroje, která sekundovala standardní mohutné hlavňové - čtyřem kanónům Aden ráže 30 mm. Totožný Hunter F Mk.5 poháněl již zmíněný motor Sapphire. Nejrozšířenější verzí v počtu 383 dodaných kusů, se stal Hunter F Mk.6 (pro export jako F.56), vybavený výkonnějším Avonem 203, jehož zálet proběhl v březnu 1955. Maximální rychlost u Hunteru činila 1 145 km/h a operační dostup 15 500 m. Se čtyřmi  přídavnými nádržemi pod křídlem dolétl na vzdálenost 2 950 km. Tyto stroje se staly v druhé polovině padesátých let standardním stíhacím strojem Fighter Command, 2nd TAF v Německu i na základnách v zámoří. Úlohu Hunterů u protivzdušné obrany, převzaly roku 1962 dvoumachové E. E. Lightningy. Poslední v typové řadě se ocitl bitevní Hunter FGA.9 (exportní F.59). Nešlo vlastně o výrobu jako takovou. Tropikalizované Huntery byly upravené stroje F.6 s Avonem 207 s instalací pouzdra brzdícího padáku na zádi, nesoucí velkokapacitní přídavné nádrže po 1 035 litrech a zvýšený počet závěsných bodů pro útočnou výzbroj pod křídlem.

h1      Na zavádění produkce Hunterů  do služby k RAF měly svůj důležitý podíl technické jednotky - Maintenance Units, kde letouny dostaly operační vybavení a absolvovaly přejímací zálety. Probíhaly zde i periodické revize a modifikace, po nichž bylo nutné vykonat rovněž zkušební let. Na této činnosti se podílelo i několik čs. exilových pilotů, z nichž vystupuje v souvislosti s letošní pardubickou akcí rodák z Čejče, Flight Lieutenant František Masařík MBE, AFC. Jako příslušník 5. MU v Kemble zalétal stovky Hunterů všech verzí, včetně variant taktického průzkumu a těch určených pro export. Tento zkušený válečný veterán, mj. nositel pěti Čs. válečných křížů, jež vykonal v RAF přes 400 bojových letů na Hurricanech a Spitfirech, byl po návratu do vlasti po únoru 1948, nucen své blízké opustit a uchýlit se tam, kde nebude pronásledován za to, že bojoval na Západě a byl zpětně přijat k RAF.
Foto v textu: Flight Lieutenant František Masařík v kokpitu exportního Hunteru F.56 roku 1956. (F. Masařík)

        Zmiňuji se o něm nikoliv bezdůvodně. Roku 1958, totiž, Masařík uskutečnil zálet Hunteru F Mk.4 XF357 po návratu stroje z Německého Bruggenu, kdy skončil u rozpuštěné 130. squadrony, u níž nosil písmeno „T“. Po revizi v Kemble následoval přesun k firmě Hawker v Blackpoolu a přestavba letounu na novou podobu. Od roku 1957 se rozběhla výroba (ve čtyřech případech konverze) dvoumístné verze Hunteru T Mk.7 se sedadly vedle sebe. K pohonu sloužil R-R Avon 122. Tyto letouny začaly nahrazovat původní Meteory T Mk. 7. Každá jednotka Hunterů měla minimálně jeden dvoumístný stroj, zejména pro přístrojové přezkoušení. Stroje T Mk.8C se záchytným hákem, jímž se stal i „357“, byly  v květnu 1959 dodány Royal Navy na základnu Lossiemouth. Ve cvičné službě u letecké složky britského námořnictva vytrval letoun až do roku 1994.

hunter_dutch1Hawker Hunter T.7 ze stavu Dutch Hawker Hunter Foundation v Leeuvardenu, který představí na letošní Aviatické pouti display pilot Patrick Tuit.

    V Británii je poté získán společností Jet Heritage, od níž je odkoupen Old Flying Machine Company v Duxfordu, pro níž uskutečnila kompletní revizi stroje The Classic Jet Aircraft Company. Na ostrovech se stal posledním provozovatelem zmíněného Hunteru se značkou G-BWGL podnik Elvington Events. Počátkem roku 2007 se uskutečnil přesun k novému majiteli za Kanál, do Nizozemska k Dutch Hawker Hunter Foundation v Leeuvardenu. Holanďané pro získání cvičné verze měli své důvody a to historické. Holandské letectvo si objednalo 10 strojů T.7, které nesly označení N-311 až 320. Program záletů strojů této zahraniční zakázky byl u 5. MU zadán právě F/Lt. Masaříkovi, který svoji práci realizoval ve dnech 18. 2. – 3. 4. 1959. Až na N-317 vyzkoušel prakticky celou dodávku.
       Dosud nikdo netušil, že tím, kdo Holanďanům stroje před předáním otestoval, byl pilot českého – potažmo moravského původu. Nicméně, vraťme se k Hunteru ve dvoumístném provedení, jež je sice provozován v zemi, kde verze sloužila, avšak nepochází z tehdejšího letadlového parku. Představitelé DHHF tuto disproporci zařídili chytře. Oslovili patřičný odbor holandských vzdušných sil o možnost označit svůj letoun o jednotku v označení navíc, na typu nikdy nepoužitou, tedy N-321. A povolení získali.

Zdeněk Hurt

≫ Vytisknout