Aviatická pouť 2018
Aviatická pouť 2018
Header slide Header slide Header slide Header slide
Zbývá do začátku Aviatické pouťi 2018

MUSTANG DNES PŘISTÁL V PARDUBICÍCH

Pro jednu ze stěžejních druhoválečných 3D scén, které proběhnou v rámci AP 2011, tedy „Vylodění v Normandii“, jsme přizvali rovněž stroj, jež zde nesmí chybět. Jde o stíhačku North American P-51D Mustang ze stáje společnosti Jean-Baptiste Salise pod registrací F- AZSB a z francouzského La Ferté Alais s ním přiletí Marc Mathis.

Tento typ představoval v letech 1944 – 45 páteř stíhacích sil amerického armádního letectva (USAAF), při útočných operacích a doprovodech bombardérů nad okupovanou Evropou. Prototyp stroje vzlétl roku 1940 s původním určením jako stíhačka pro britské RAF. Po napadení USA Japonskem se o stroj začalo zajímat i americké letectvo. Zlom ve výkonnosti Mustangu znamenal rok 1943. Tehdy nahradily původní pohonné jednotky Allison v USA licenčně vyráběné britské řadové dvanáctiválce Rolls-Royce Merlin Packard. Tím vzrostla max. rychlost P-51 na hodnotu 700 km/h. Vzniká tak verze P-51B, jež je dodávána ke stíhacím útvarům 8. let. armády USA se základnami v Anglii a k 15. let. armádě v Itálii. Na jaře 1944 se objevují na frontové scéně v severní a jižní Evropě Mustangy P-51D, kterých bude nakonec vyrobeno 7 956 kusů, čímž zcela předčí své typové předchůdce. Vůči nim se lišily sníženým hřbetem trupu a vzad odsouvaným kapkovitým krytem kabiny, z níž měl pilot mnohem lepší výhled. „Déčka“ se účinně podílela na spojenecké invazi v Normandii v červnu 1944 a též se uplatnila jako bitevní stroje, kdy vedle standardní šestice půlpalcových křídelních kulometů, nesla dvě 226 či 456kg pumy, nebo šest neřízených raket.

Od léta 1944 se skupiny Mustangů začaly objevovat i nad územím Protektorátu Čech a Moravy, jako doprovod bombardérů USAAF B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator od 15. let. armády, které z Itálie útočily na rozličné strategické cíle. Za všechny připomeňme nálet na pardubické rafinérie a letiště, kam, jako stíhací ochrana doprovodilo Liberatory 24. 8. 1944, celkem 100 Mustangů od 31., 52. a 325. stíhací squadrony 15th USAAF. S postupem Spojenců do nitra Německa, zahájily na jaře 1945 bitevní mise až nad české území i Mustangy 8th USAAF. Díky přídavným nádržím a vysoké cestovní rychlosti (kolem 500 km/h), tak piloti mohli s časovou rezervou dosáhnout i našeho prostoru a postřelovat cíle taktického zájmu – vlaky, letiště a kolony ustupujícího nepřítele. Doplňovaly tak nad česko-moravským prostorem aktivity Mustangů, Lightingů a Thunderboltů 15th USAAF či Mustangů, Thunderboltů a Invaderů 9th USAAF. Přízemní zteče Mustangů se místním obyvatelům hluboce vryly do paměti a díky nim si vysloužili přezdívku „kotláři“. Lidé v dohasínajícím Protektorátu považovali tyto mladé muže za posly nadcházející svobody, což jim ze země dávali na vědomí zamáváním a reakce v odpověď, zakýváním křídly, je v tom jen utvrzovala. Nemálo pilotů Mustangů 8., 9, a 15th USAAF padlo na našem území za oběť německému flaku, či stíhačům Luftwaffe. Konečně, o tom svědčí pomníčky těm, kteří obětovali svůj život tisíce kilometrů od svých domovů.

Případ „Kit“ Carson, Mustang a česká spojnice

            Formování jednotek 8. let. armády ve Velké Británii započalo rokem 1942 a spadalo do dohodnuté strategické spojenecké strategie vůči nacistům v oblasti letecké ofenzívy „Round O´clock“, tj., že bombardovací aktivity v noci měla na starost RAF a denní útoky pak USAAF. Jedním ze zárodků v systému denních doprovodných stíhaček vlastních bombardérů pro Evropu se stává 1. 12. 1942 na základně Hamilton Field (Kalifornie) 357. Fighter Group (FG), jejíž piloti se zde zatím cvičí na strojích Bell P-39 Aircobra. Po přesunu do Británie se skupina v lednu 1944 usazuje na právě dokončené základně Leiston u Yoxfordu. Tvoří ji 362., 363. a 364. fighter squadron a zároveň se stává první u 8th USAAF, která je vyzbrojena Mustangy P-51B. S nimi také vykoná svoji úvodní z celkem 313 válečných misí, dne 11. února t.r. nad Rouen. Squadrony 357th FG se lišily kódovou kombinací - G4 pro 362nd FS, B6 pro 363rd FS a C5 nosily stroje 364th FS. Mustangy této groupy identifikovaly vrtulové kužely v pruhování červená-žlutá-červená a čelo motorového krytu pak obepínalo dvouřadé pole „šachovnice“ s kostkováním ve stejných barvách.

p51_ii

Foto nahoře: Motorová zkouška Carsonova Mustangu P-51K „Nooky Booky IV v Leistonu roku 1945.

Foto dole: Francouzský P-51D „Nooky Booky IV“ v dubnu 2009 po příletu do Milovic na natáčení „Red Tails“. Vedle stojí maketa Mustangu, uvedená již do barev červenoocasé (afroamerické) 332nd FG, příslušející k 15th USAAF. Její příslušníci se rovněž podíleli na operacích nad Protektorátem.

p51_milovice      
         Tím se potažmo dostáváme k letounu, který letos přiletí do Pardubic. Ve skutečnosti byl vyroben firmou North American Aviation v Inglewoodu (Kalifornie) roku 1944 a USAAF mu přidělilo č. 44-74427. V kanadskému letectvu (RCAF) sloužil v rozmezí let 1950 – 59 pod číslem 9592. Po návratu do USA je konvertován u fy. Cavalier a dostává civilní značku N9148R. Pod novou registrací N2251D prodělal v letech 1965 a 1970 u majitelů v Kalifornii dvě havárie. Do roku 1994 střídal vlastníky ve státech Texas, Tennessee a Indiana, včetně barevných úprav z civilní na válečné. Teprve poté, co je získán Brianem Hoffnerem z West Palm Beach (Florida), je přebarven jako P-51K „Nooky Booky IV“ mjr. L. „Kit” Carsona. Jeho zbarvení se dodnes nezměnilo, přestože stroj získává v devadesátém osmém do Francie Christophe Jacquard a od roku 2006 létá jako součást Salisovy sbírky v La Ferté. Když se na opuštěné ruské základně Milovice (prostor fungoval již v meziválečných letech jako vojenské letiště Boží Dar), natáčel film americké produkce, „Red Tails“, zúčastnil se toho ve skupině tří létajících Mustangů v dubnu 2009 i „Nooky Booky IV“. V Čechách tedy nebude poprvé, avšak za účelem létání pro veřejnost ano.

p51_iNyní cosi o Leonardu „Kit“ Carsonovi. Byl příslušníkem 362 FS, s níž v Anglii začínal na svém prvním P-51B 43-6634 s kódy G4-C, nesoucím pojmenování „Nooky Booky“. Stejné kódování zůstalo i na dalších jeho strojích. Byly to P-51D (44-13316) „Nooky Booky II“, (44-14896) „Nooky Booky III“ a konečně stroj verze P-51K (44-11622), známý jako „Nooky Booky IV“. Takto je zbarven i Mustang, který přiletí do Pardubic. Na konci války platil major Carson za vůdčí eso 357. groupy s kreditem 18,5 dosažených vzdušných vítězství a 3,5 nepř. stroji zlikvidovanými na zemi. Carson se při 7 – 8hodinových útočných misích objevil se svým „Nooky Booky IV“ také nad Čechami a to zejména 18. dubna 1945. Na AP 1997 jsme měli příležitost, v rámci akce „Mustang Meet“, mj. přivítat i P-51D „Old Crow“ od Scandinavian Historic flightu z Norska, který nesl osobní marking dalšího z es 357th FG Clarence E. „Bud" Andersona se skórem 16 a 1/4 sestřelu. Foto v textu: Capt. „Kit“ Carson v kabině svého prvního „Nooky Booky“, tedy P-51B (43-6734) na jaře 1944

Foto dole: Anders Saether od Scandinavian Historic flightu na pardubickém letišti v červnu 1997 v Mustangu „Old Crow“, který nese označení skandinávského esa od  357th FG „Bud“ Andersona.

p51_iv

           Nezapomínejme na ty, kdož vstupovali do boje dobrovolně za osvobození země, o níž zřejmě nikdy nic neslyšeli. Nerad bych glosoval, ale nelze si to odpustit. Američtí hoši, na rozdíl od jistého pána, který přistál koncem září 1938 v londýnském Croydonu na palubě Lockheedu 18, společnosti Imperial Airways, po návratu z Berlína a prohlásil, že vyhrál mír pro tuto dobu, tak potom lze říci pouze jediné. Že ti kluci z amerických plání k tomu „míru“ skutečně dokázali přispět, aspoň v našich končinách. Naštěstí, jistého nejmenovaného gentlemana prohlašujícího, že se nebude brát o zemi, kterou nikdo nezná, nahradil v dobách pro Británii nejúpornějších, skutečný premiér, Winston Spencer Churchill, který svému národu otevřel oči a uvedl jej do reality.

Text: Zdeněk Hurt
Foto: Archiv autora

≫ Vytisknout