Aviatická pouť 2017
Aviatická pouť 2017
Header slide Header slide Header slide Header slide
Zbývá do začátku Aviatické pouťi 2017

Jestřáb přiletí !

         Curtiss Hawk 75, stroj čs. stíhacích es z bitvy o Francii, kterého pořadatelé "dluží" návštěvníkům loňské Aviatické pouti, letos přiletí. Po vleklých administrativních komplikacích, souvisejících s vydáním potvrzení o letové způsobilosti v domovské Anglii, byl letoun dne 29.4.2011 úspěšně zalétán a jeho účast na Aviatické pouti 2011 potvrzena. Krátké video ze záletu je možno shlédnout zde

         Slavná jména čs. stíhačů z dob 2. světové války, jakými byli Alois Vašátko, František Peřina a další, jsou spojována většinou s jejich úspěchy v bitvě o Francii, která se naplno rozhořela po měsících tzv. podivné války (drôle de guerre) 10. května 1940, vpádem nacistických vojsk do země galského kohouta. Oni, i další jejich krajané, měli to štěstí, že byli zařazeni u elitních stíhacích jednotek francouzského vojenského letectva, které operovaly na tamní poměry, nejlepšími dosažitelnými letouny americké produkce, Curtiss Hawk 75C-1. Zejména během oněch hektických měsíců května a června 1940 prokázali čs. piloti na Curtissech, jednak odhodlání, jednak první šanci jak uchvatitelům své země odplatit a jednak prokázat své pověstné letecké umění. 
          Francouzské vojenské špičky, vědomy si zastaralého parku vlastních stíhacích sil, si vzhledem k zbrojnímu rozmachu v sousedním Německu, od půle třicátých let dobře uvědomovaly, že vývoj a zavádění vlastních letounů, silně pokulhává za celosvětovým trendem. Práce na vlastních moderně pojatých konstrukcích, jako Morane-Saulnier 406, Dewoitine 520 či Bloch 151/152, jimiž bylo potřeba přezbrojit stíhací letectvo velmi rychle, se loudaly v důsledku stálého experimentování a svou negativní roli sehrálo rovněž nepromyšlené znárodnění francouzského leteckého průmyslu. Tyto důvody přivedly Francouze poohlédnout se v zahraničí a dá se říci, že měli šťastnou ruku vysláním výběrové mise do USA. Ta uspěla objednávkou u firmy Curtiss-Wright Corp. v Buffalu. Zde se vyráběla celokovová stíhačka, označená u amerického armádního letectva jako Curtiss P-36A, zalétaná roku 1935 a o tři roky později již zaváděná u útvarů. Stroj, poháněný radiálním14válcem Pratt & Whitney R-1830, dosahoval max. rychlosti bezmála 500 km/h a vynikal obratností. Typ, jako takový, měl několik viditelných markantů, které charakterizovaly i jeho vývojové následovníky v podobě známých P-40 „Tomahawk/Warhawk/Kityhawk“. Stal se jím předně systém zatahování hlavních podvozkových nohou směrem vzad s otočkou o 90° a boční prosklené průzory za kabinou pro zlepšení viditelnosti pilota v zadní polosféře.

          Pro francouzské potřeby byl exportní Model 75 upraven např. opačným pohybem plynové páky (přidáváním plynu vzad) i co do druhu výzbroje. Na jaře 1939 začaly dorážet námořní cestou na místo určení, stroje z prvního 100kusového kontraktu, což byly Curtissy Hawk 75A-1, vyzbrojené čtyřmi kulomety ráže 7,5 mm s pohonnou jednotkou P&W R-1030-SC-G o 671 kW. Následující realizace francouzské objednávky v počtu 100 ks, představovalaHawky 75A-2 s motoryR-1830-SC3-G o 783 kW a palebnou silou šesti kulometů. Třetí kontrakt (Hawk 75A-3) znamenal 135 letounů obdobné konfigurace a v závěru se jednalo o Hawky 75A-2 s Wrighty R-1820-G205A Cyclone o výkonu 895 kW. Těch  bylo dodáno do kapitulace Francie z 285kusové objednávky pouze 81, zbytek převzalo RAF pod označením Mohawk Mk. IV. U Armée de l´Air se stroje používaly pod označením Hawk 75C-1, jehož typový přídomek znamenal, že C=Chasse, tedy stíhací a 1=jednomístný, což je stejné, jako u dalšího popisovaného typu MS 406C-1.
h-75_1
Curtiss Hawk 75C-1 od 3. eskadrily Group de Chasse II/5 (No.145) při hlídce u frontové linie. Znak letky „Laffayete“ je na trupu dobře patrný.

            Počátkem prosince 1939 došlo k vyřazení první skupiny čs. pilotů u střediska stíhacího výcviku CIC v Chartres, z nichž část odešla k polním stíhacím útvarům (Groupe de Chasse) již vybavených Curtissy. Čs. létající personál, do zahájení německého útoku, postupně doplnil stav všech curtissových jednotek fr. letectva. Jednalo se o GC I/4 ve Wez-Thuizy, GC II/4 v Xaffévillers, GC I/5 v Suippes a GC II/5 v Toul-Croix-de-Metz. Po vpádu Wehrmachtu byly, podle mobilizačního plánu, útvary rozptýleny na polní operační plochy a během bojů se postupně přesouvaly. Během svého nasazení se Čechoslováci účastnili na všech druzích operací, ať již šlo o rutinní hlídkování, zabraňovací lety, doprovody strojů frontového průzkumu atd. Po bezpočtu přesunů, vzhledem k neúnosnému pohybu fronty, byly i jednotky Curtissů nakonec nuceny ustoupit z jižní Francie do Alžírska, kde se velitelé i ostatní piloti s čs. letci rozloučili a oni nastoupili lodní cestu, via přístavy Casablanka a Gibraltar, směr Velká Británie. O bojích našich pilotů na Curtissech H-75 se lze dočíst v mnoha publikacích francouzských i našich. Nelze však opomenout velký význam úspěchů jichž dosáhli předtím, než byli nuceni z poražené Francie ustoupit na britské ostrovy. Ony bojové výsledky uspíšily mj. proces urychlení jejich vstupu do řad RAF a zapojení se do boje dalšího, mnohem osudovějšího, totiž v bitvě o Británii. Poslední setkání našich pilotů s Hawky 75 se uskutečnilo v letech 1943/44 na výcvikových základnách letectva svobodné Francie v Maroku, Kasba-Tadla a Meknés, kde prošla výcvikem na bojové piloty skupina letců, kteří sem odešli po rozvázání závazku s RAF.

            Podívejme se statisticky, jak si čs. piloti vedli na Curtissech u jednotlivých útvarů Armée de l´Air za francouzské kampaně. Nutno připomenout, že řada z nich obdržela Řád čestné legie a francouzský válečný kříž s citacemi. Je třeba podotknout, že klasifikace vzdušných vítězství se u Francouzů počítala na zlomky, podle toho, zda se jednalo o vzdušné vítězství v podílu a také přiznání samostatného sestřelu. U jednotlivých pilotů je proto v rámci zjednodušení uveden počet případů zničení nepřítele, ať byl v podílu či samostatně. Beztak jde o velmi úspěšné výsledky, vzhledem k tak krátkému časovému úseku.

GC I/4
Lt. František Burda – 2

GC II/4
Lt. Alois Hlobil – 1
Serg-chef Karel Pošta – 2
Caporal Jan Truhlář – 2

GC I/5
Cap. Timoteus Hamšík – 1
Caporal-chef Zdeněk Kothera – 1
Lt. František Peřina – 13
Capt. Alois Vašátko – 14
Caporal-chef Vladimír Vašek – 1
Lt. Adolf Vrána – 4
Lt. Tomáš Vybíral – 7

GC II/5
Cap. Josef Duda – 1
Serg-chef Otto Hanzlíček – 2
Serg-chef Josef Janeba – 2
Serg-chef František Chábera – 5
Lt. Josef Jaške – 1
Lt. Jan Klán – 7
Serg-chef Ladislav Světlík – 5

            Nelze v tomto směru opomenout ani čs. letce, kteří na francouzské půdě zahynuli, ať již ve výcviku, nebo v převážně bojovém nasazení na typu Curtiss Hawk 75, majíc na mysli splnění litery své vojenské přísahy – neustoupit nepříteli. Na tyto mladé muže bychom neměli zapomenout, neboť stanuli teprve na prahu válečného konfliktu, jehož konec byl v oné době ještě v nedohlednu.

Čet. František Bartoň (CIC Chartres).  Zahynul 6. 10. 1939 na Curtissu při cvičném letu a stal se prvním zahynulým čs. letcem ve Francii.

Čet. Vladimír Vašek (GC I/5). Během výškového úkolového letu ztratil 2. 1. 1940 vědomí v důsledku zamrzlého přívodu kyslíku a zřítil se s Curtissem No.13 severozápadně od Mallancourtu.

Kpt. Timoteus Hamšík (GC I/5). Byl sestřelen 14. 3. 1940 v průběhu leteckého boje v prostoru Sedan se strojem No.92. Po výskoku ze zasaženého letounu se mu neotevřel padák a dopadl u Mairy v Ardenách.

Obr. dole: Jedno z čs. es na Curtissech, sergent-chef František Chábera s mechanikem Vilémem Noskem u velitelského stroje perutě „Siouxů“ za bojů o Francii roku 1940.

h-75_2     Posledním zahynulým na Hawku se stal rotný Emil Morávek, příslušník GC I/5, který 17. 6. 1940 přistál po souboji s nepřítelem pro nedostatek paliva se strojem No.57 (11) na poli u Chassigny, kde letoun zaparkoval u lesa, neboť ze vzduchu spatřil již postupující německou kolonu. Pěšky se vydal do obce Heuilley-le-Grand, kde nalézá opuštěná stavení, pár starousedlíků a pastora, který jej nasměruje k místnímu mlékaři, kde jsou nakonec naplněny dva kanistry benzínu a za doprovodu místních přelity do nádrže Curtisse. Morávek se srdečně loučí a úspěšně startuje. Chtěl ještě obyvatelům poděkovat průletem, avšak zrazuje jej vysazení motoru ve stoupavém režimu, což mu již nedovolilo adekvátní záchranný manévr. Letoun se i s pilotem zřítil a zachvátily jej plameny. Takto zahynul poslední čs. pilot bitvy o Francii a přítomnost Curtissu H-75 v Pardubicích je poctou i tomuto nedalekému rodákovi ze Slepotic. Tato tragická válečná událost spojí, zdá se, partnerstvím i obce Slepotice a Heuilley-le-Grand. Uvedená obec si slavnostně připomene památku Emila Morávka a jeho oběť společnému boji, právě ve dnech konání AP 2011.

            Stroj ze sbírky The Fighter Collection, která sídlí na historicky významné základně RAF z bitvy o Británii – Duxfordu, kde zahájily svoji činnost mj. 310. a 312. čs. stíhací squadrona, je vskutku originálem. Do Francie byl dodán v dubnu 1939 a přidělen do stavu Groupe de Chasse II/5, s níž se účastnil obranných bojů po vpádu nacistů. Po přeletu do severní Afriky pokračoval u jednotky, včleněné do sil loutkové vichystické Francie, kdy v letech 1940 – 42 příležitostně bojově oponoval v Tunisku a Maroku strojům RAF a po zahájení operace „Torch“ i Wildcatům americké US NAVY. To vše do uzavření příměří. Hawky ve sceleném francouzském letectvu pokračovaly na spojenecké platformě dále na poli výcviku. Tento stroj No.82 k němu byl využit ještě v létech 1946 – 49 u školy v Cazaux. Od sešrotování jej zachránil Michel Pont, od něhož byl získán TFC. Poté se přesunul na zrestaurování do letuschopného stavu do dílen na letišti Chino v Kalifornii. Po úspěsném zalétání mohla stroj veřejnost poprvé spatřit na akci Flying Legends v Duxfordu roku 2005. Historický znak 3. eskadrily GC II/5 „Lafayette“ s hlavou náčelníka indiánského kmene Siouxů se TFC, která jej má též ve svém logu, skvěle hodil. Avšak vyhovuje i historicky a nám připomíná rovněž památku osmi čs. pilotů, kteří velmi úspěšně v sestavě jednotky na těchto strojích bojovali. A, pochopitelně, nejen jich.

hawk75
Curtiss Hawk 75, vzácný host letošní Aviatické pouti

Autor: Zdeněk Hurt
Foto: Archiv autora a The Fighter Collection

≫ Vytisknout