Aviatická pouť 2017
Aviatická pouť 2017
Header slide Header slide Header slide Header slide
Zbývá do začátku Aviatické pouťi 2017

Letiště Pardubice

Ilustrační foto letiště Pardubice         Začátkem dvacátého století se stal letecký sport světovou módou. V té době jsou Pardubice významným průmyslovým, kulturním a politickým střediskem východních Čech, známé navíc jako město se sportovní tradicí. Sem se ze světa vrací bratranci ing. Jan Kašpar a Eugen Čihák s úmyslem, že také budou létat. Ve skladišti fy Dvořák zřídili dílnu a postavili letadlo s tříválcovým motorem, obojí vlastní konstrukce. S tímto strojem byly uskutečňovány koncem srpna 1909 první pokusy o vzlet. Konaly se za jasných nocí nebo časně z rána na vojenském cvičišti v Jesničánkách a bez přítomnosti diváků. Důvodem byla nejistota a také obava z posměchu některých lidí, kteří považovali aviatické nadšence za blázny. Důvodem nočních pokusů byla i skutečnost, že pokud zde ve dne necvičili vojáci, pásli tu okolní zemědělci svůj dobytek. V těchto počátcích a na tomto vojenském polním cvičišti mohly pardubičtí občané spatřit tehdy tolik neobvyklé stroje jakými byl Kašparem používaný Bleriot, E.Čihákem létaný Soulnier nebo jím vyrobený Rapid. Pro servis a stavbu letatel byla r.1910 postavena dřevěná kolna s kamny na čk.2070 - defacto první letištní stavba - hangár. Ředitelem prvních veřejných vzletů ing. Kašpara se nestal nikdo jiný, než známý letecký nadšenec baron Kraus.

Aviatické družstvo Pardubice bylo založeno snahou "Spolku techniků východních Čech" za podpory města, v jehož čele stáli starosta ing. Prokop a členové prof. Kopfstein, ing. Feifar, baron Kraus, rada Kruliš, MUDr. Sedlák a další příznivci.

Vzniklý výbor zajistil možnost pro cvičení aviatiků na vojenském cvičišti a nechal zde postavit dva hangáry pro uskladnění letadel. Krom Kašpara a Čiháka své pokusy a cvičení v Pardubicích prováděli aviatici Barthel z Třeboně, Očenášek z Prahy a zájem projevila i naše první žena-aviatička B. Laglerová. Návrh stanov Aviatického družstva byl c.k. místodržitelstsvím v Praze konečně schválen, a tak valná hromada svolaná na den 26. dubna 1911 mohla oficiálně zahájit činnost nové aviatické instituce - Aviatického družstva Pardubice. Na pardubickém "letišti" již stálo célkem pět hangárů a činnost zde byla tak rušná, že se o pořádek musela začít starat i městská stráž, aby zabránila možným nehodám či úrazům přihlížejících diváků. Pardubice byly na svou dobu se svými 20394 obyvateli velkým městem, čtvrtým největším v Čechách.

1. světová válka znamenala zastavení letecké činnosti. Aviatické družstvo Pardubice sice celou dobu války existonalo, žádnou skutečnou činnost však nevyvíjelo. V roce 1919 byla do Pardubic přidělena vojenská letecká setnina z Prahy, ale ta byla v r.1920 převelena na Slovensko z toho důvodu, že v Pardubicích již nebyla vhodná plocha pro letiště. Původní vojenské cvičiště, kde konali své pokusy první pardubičtí aviatici, bylo během války zastavěno na vojenskou nemocnicí s "Karanténou".

A tak se první poválečná veřejná letecká produkce uskutečnila až začátkem října 1919 v nedalekém Bohdanči, kde létal na dvojplošníku SPAD 3 pilot Šimáček, hoto pozval SK Pardubice ke stejné produkci do Pardubic. Vystoupení se však neprovedlo, pro nízkou oblačnost a mlhu. R. 1921 opět SK Pardubice připravil na konec srpna další leteckou produkci. Tehdy v ČSR provozovaly leteckou dopravu dvě letecké společnosti, z jichž jedna - FALCO - byla pozvána do Pardubic. Jako letiště opět posloužila část cvičiště na Skřivánku a poprvé od roku 1913 se opět létalo s obecenstvem.

První období čs. plachtařství bylo čistě sportovní. Omezilo se na amatérskou stavbu bezmotorových letadel a na létání s nimi. Kluzáky stavěli většinou ti, kteří na nich pak létali. Také v Pardubicích byla v červnu 1926 ustavena odbočka Masarykovi letecké ligy (MLL). Skutečná vlastní činnost pardubické MLL začala v roce 1933 na kluzáku Skaut. Plachtařské kurzy byly od roku 1934 zahájeny na svahu u Pardubiček, ale byly hledány nové a vhodnější terény. Plachtařský odbor MLL stavěl v pronajatých prostorách fy Kerhart & Tachecí kluzáky Zögling a větroně Espenlaub a Skaut. To se již létalo na letišti u Popkovic - rovinném, travnatém. Pardubické letiště se tak stalo skvělou výcvikovou základnou. Byl postaven velký hangár v Popkovicích a vedle něj dílna. V plachtařském období zde byly k vidění i větroně Chrudim a Lída a motorové letouny Aero Ae-125 nebo nové stroje Zlín Z-XII. V roce 1936 se pro lepší podmínky např. efektu nosného pole větrem nafukovaného svahu přestěhovali plachtaři do Podhořan.

Éra motorového létání začala na letišti v Pardubicích vznikem Východočeského aeroklubu Pardubice (VAP), po jeho ustavení valnou hromadou 15.12.1929. Byly zde provozovány letouny Šmolík a de Havilland DH-50. Pro tuto činnost byla vykoupena plocha pro letiště u Kamenného dvora v katastru obce Popkovice a zahájeny přípravné práce k vybudování nezbytného technického zázemí. Pardubické letiště se svými 25 hektary bylo v té době jedním z největších v republice. Za rok 1931 letadla VAP uskutečnila úctyhodných 1476 vzletů. Na letišti se začaly konat i letecké dny a memoriály ing. Kašpara.

V roce 1936 byl dílem architekta Schillera na letišti postaven pavilon pro piloty a začaly přípravné práce ke stavbě nového moderního hangáru. Hangár se stavěl celý rok 1937 jeho rozpočet tehdejších 300 000 korun byl překročen na částku 1000 000 korun. Náklady byly hrazeny firmou Explosia Semtín a Ministerstvem veřejných prací. Krásný hangár byl pro 20 letounů, zařízené dílny, garáže, umývárny, útulná klubovna a kanceláře, byt správce, pokoje pilotních učitelů a žáků, meteorologická stanice a květinami zdobená terasa. K slavnostnímu otevření hangáru byl připraven 5. letecký den, ale ovlivněn nepříznivým počasím.

15. března 1939 bylo pardubické letiště obsazeno německými vojsky a na více jak 6 let se tak stalo součástí sítě letišť Luftwaffe. Z počátku sloužilo především pro výcvik nových pilotů, v samotném závěru 2. světové války i jako základna bojových útvarů operujících proti Rudé armádě. Na konci války v důsledku bombardování bylo letiště téměř zničeno.

Po válečném období zde vyvíjela činnost Česká letecká škola VAP řízena Aeroklubem republiky Československé (ARČ). Na letišti byl čilý ruch motorových i bezmotorových letadel. Tyto byly umístěny v provizorně opravených hangárech.

Únorový převrat 1948 ovlivnil v obecném měřítku celé čs. letectví. Především rok 1950 znamenal vážný zlom. Období studené války bylo předznamenáno vývojem vojenské letecké techniky a pro civilní letce na pardubickém letišti nebylo náhle místo. Motoroví piloti se odstěhovali na letíště do Přelouče, plachtaři odešli do Podhořan.

Vojenský pobyt na pardubickém letišti znamenal vybudovat betonovou vzletovou a přistávací dráhu v délce 2500 metrů za dosavadní travnaté plochy. Po letecké vojenské akademii zde působil 4. stíhací letecký pluk a 18. stíhací pluk. Postupně se zde používaly letouny S-199, MiG-15, C-2, C-5, C-11, MiG-19S, MiG-19PM, MiG-21F, vrtulníky Mi-1. Působil zde i 47. průskumný letecký pluk s letouny MiG-21R, Il-28L a Il-14, později vyzbrojen SU-22. Od roku 1986 zde byl dislokován 30. bitevní letecký pluk s letouny SU-25K. Celá tato vojenská éra od poválečných let po 90. léta znamenala postupnou celkovou modernizaci letiště přizpůsobovanou vždy daným vojenským účelům - vzletová a přistávací dráha, popojížděcí systémy, odolné hangáry, řídící věže, technické zázemí, servisní a opravárenské objekty, ubytovací zařízení, kasárna a další zařízení, která daly celému komplexu podobu moderniho letiště a dnešní stávající podobu.

Od r.1994 zde působila 34. základna školního letectva. Základna vznikla z původního 30. bitevního leteckého pluku, dislokovaného v téže posádce. Zmíněný útvar byl vytvořen v roce 1956 jako 26. stíhací letecký pluk na letišti v Hradčanech. Na podzim 1958 byl přejmenován na 30. stíhací bombardovací letecký pluk "Ostravský". Administrativně tak převzal název a tradice zrušeného 30. bitevního leteckého pluku "Ostravského" z Piešťan, vytvořeného v roce 1945 jako 3. bitevní letecký pluk 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Nový 30. stíhací bombardovací letecký pluk se v roce 1959 přesunul do Hradce Králové. V polovině 80. let proběhlo jeho přezbrojení, spojené s reorganizací na 30. bitevní letecký pluk a redislokací do Pardubic. Zde setrval až do roku 1994, kdy z jeho podstaty dnem 1. listopadu vznikla základna školního letectva. V době svého vytvoření byla základna zahrnuta mezi útvary 3. sboru taktického letectva. Od roku 1997 základna příslušela pod Velitelství vzdušných sil.

V roce 1993 začíná na letišti smíšený civilní / vojenský provoz. Na letišti v civilní sféře a to jak v obchodní, tak osobní přepravě působí akciová společnost East Bohemian Airport a letiště má statut mezinárodního. K účelům civilního provozu byla zrekonstruována menší odbavovací hala a tranzitní hala, v jihozápadní části letiště je skladová oblast s 18 hangáry o celkové ploše 8500 m2. Do budoucna se počítá s výstavbou moderního odbavovacího terminálu.

≫ Vytisknout